Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
And these three men cease from answering Job, for he [is] righteous in his own eyes,
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
and burn doth the anger of Elihu son of Barachel the Buzite, of the family of Ram; against Job hath his anger burned, because of his justifying himself more than God;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
and against his three friends hath his anger burned, because that they have not found an answer, and condemn Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
And Elihu hath waited earnestly beside Job with words, for they are older than he in days.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
And Elihu seeth that there is no answer in the mouth of the three men, and his anger burneth.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And Elihu son of Barachel the Buzite answereth and saith: — Young I [am] in days, and ye [are] age Therefore I have feared, And am afraid of shewing you my opinion.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said: Days do speak, And multitude of years teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Surely a spirit is in man, And the breath of the Mighty One Doth cause them to understand.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
The multitude are not wise, Nor do the aged understand judgment.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore I have said: Hearken to me, I do shew my opinion — even I.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Lo, I have waited for your words, I give ear unto your reasons, Till ye search out sayings.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
And unto you I attend, And lo, there is no reasoner for Job, [Or] answerer of his sayings among you.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Lest ye say, We have found wisdom, God doth thrust him away, not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
And he hath not set in array words for me, And with your sayings I do not answer him.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
(They have broken down, They have not answered again, They removed from themselves words.
16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
And I have waited, but they do not speak, For they have stood still, They have not answered any more.)
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I answer, even I — my share, I shew my opinion — even I.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I have been full of words, Distressed me hath the spirit of my breast,
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Lo, my breast [is] as wine not opened, Like new bottles it is broken up.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I speak, and there is refreshment to me, I open my lips and answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Let me not, I pray you, accept the face of any, Nor unto man give flattering titles,
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I have not known to give flattering titles, In a little doth my Maker take me away.
