Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
A covenant I made for mine eyes, And what — do I attend to a virgin?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
And what [is] the portion of God from above? And the inheritance of the Mighty from the heights?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Is not calamity to the perverse? And strangeness to workers of iniquity?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Doth not He see my ways, And all my steps number?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
If I have walked with vanity, And my foot doth hasten to deceit,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
He doth weigh me in righteous balances, And God doth know my integrity.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
If my step doth turn aside from the way, And after mine eyes hath my heart gone, And to my hands cleaved hath blemish,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Let me sow — and another eat, And my products let be rooted out.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
If my heart hath been enticed by woman, And by the opening of my neighbour I laid wait,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Grind to another let my wife, And over her let others bend.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
For it [is] a wicked thing, and a judicial iniquity;
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
For a fire it [is], to destruction it consumeth, And among all mine increase doth take root,
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
If I despise the cause of my man-servant, And of my handmaid, In their contending with me,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Then what do I do when God ariseth? And when He doth inspect, What do I answer Him?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Did not He that made me in the womb make him? Yea, prepare us in the womb doth One.
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
If I withhold from pleasure the poor, And the eyes of the widow do consume,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
And I do eat my morsel by myself, And the orphan hath not eat of it,
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(But from my youth He grew up with me as [with] a father, And from the belly of my mother I am led.)
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
If I see [any] perishing without clothing, And there is no covering to the needy,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
If his loins have not blessed me, And from the fleece of my sheep He doth not warm himself,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
If I have waved at the fatherless my hand, When I see in [him] the gate of my court,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
My shoulder from its blade let fall, And mine arm from the bone be broken.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
For a dread unto me [is] calamity [from] God, And because of His excellency I am not able.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
If I have made gold my confidence, And to the pure gold have said, 'My trust,'
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
If I rejoice because great [is] my wealth, And because abundance hath my hand found,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
If I see the light when it shineth, And the precious moon walking,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
And my heart is enticed in secret, And my hand doth kiss my mouth,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
It also [is] a judicial iniquity, For I had lied to God above.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
If I rejoice at the ruin of my hater, And stirred up myself when evil found him,
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
Yea, I have not suffered my mouth to sin, To ask with an oath his life.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
If not — say ye, O men of my tent, 'O that we had of his flesh, we are not satisfied.'
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
In the street doth not lodge a stranger, My doors to the traveller I open.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
If I have covered as Adam my transgressions, To hide in my bosom mine iniquity,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Because I fear a great multitude, And the contempt of families doth affright me, Then I am silent, I go not out of the opening.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Who giveth to me a hearing? lo, my mark. The Mighty One doth answer me, And a bill hath mine adversary written.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
If not — on my shoulder I take it up, I bind it a crown on myself.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
The number of my steps I tell Him, As a leader I approach Him.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
If against me my land doth cry out, And together its furrows weep,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
If its strength I consumed without money, And the life of its possessors, I have caused to breathe out,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Instead of wheat let a thorn go forth, And instead of barley a useless weed! The words of Job are finished.
