Kazatel 6

1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

Има зло које видех под сунцем и често је међу људима:

2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

Некоме Бог да богатство и благо и славу, те душа његова има све шта год жели, али му не да Бог да то ужива, него ужива други. То је таштина и љуто зло.

3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

Да би ко родио сто синова и живео много година и дани би се века његовог веома намножили, а душа се његова не би наситила доброг, те ни погреба не би имао, кажем да је боље недоношче од њега.

4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

Јер узалуд дође и у таму отиде и име му је тамом покривено;

5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

Ни сунца не виде, нити шта позна, а почива боље него онај.

6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

И да би живео две хиљаде година, а добра не би уживао, не одлазе ли сви на једно место?

7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

Сав је труд човечји за уста његова, али се не може наситити душа његова.

8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

Јер шта има мудри више него безумни? Шта ли сиромах, који се уме владати међу живима?

9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

Боље је видети очима него ли желети; и то је таштина и мука духу.

10 Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

Шта је ко, давно је тим назван; и зна се да је човек и да се не може судити с јачим од себе.

11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

Кад, дакле, има много ствари које умножавају таштину, каква је корист човеку?

12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

Јер ко зна шта је добро човеку у животу, за мало дана таштог живота његовог, који му пролазе као сен? Или ко ће казати човеку шта ће бити после њега под сунцем?