Псалми 90

1 Господе! Ти си нам уточиште од колења до колења.

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

2 Пре него се горе родише и сазда се земља и васиљена, и од века довека, Ти си Бог.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

3 Ти враћаш човека у трулеж, и говориш: Вратите се синови људски!

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

4 Јер је хиљада година пред очима Твојим као дан јучерашњи, кад мине, и као стража ноћна.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

5 Ти их као поводњем односиш; они су као сан, као трава, која рано вене,

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

6 Ујутру цвета и увене, увече се покоси и сасуши.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

7 Јер нас нестаје од гнева Твог, и од јарости Твоје у сметњи смо.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.

8 Ставио си безакоња наша преда се, и тајне наше на светлост лица свог.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

9 Сви се дани наши прекраћују од срдње Твоје, године наше пролазе као глас.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

10 Дана година наших свега има до седамдесет година, а у јачег до осамдесет година: и сам је цвет њихов мука и невоља; јер теку брзо, и ми одлећемо.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

11 Ко зна силу гнева Твог и Твоју јарост, да би Те се као што треба бојао?

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

12 Научи нас тако бројати дане наше, да бисмо стекли срце мудро.

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

13 Поврати се, Господе! Докле ћеш? Смилуј се на слуге своје.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

14 Ујутру нас насити доброте своје, и радоваћемо се и веселити у све дане своје.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

15 Обрадуј нас према данима, у које си нас мучио, и према годинама, у које смо гледали невољу.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

16 Нека се покаже на слугама Твојим дело Твоје, и слава Твоја на синовима њиховим.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

17 Нека буде добра воља Господа Бога нашег с нама, и дело руку наших доврши нам, и дело руку наших доврши.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.