Приче Соломонове 1
1 Приче Соломуна сина Давидовог, цара Израиљевог,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Да се познаје мудрост и настава, да се разумеју речи разумне,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Да се прима настава у разуму, у правди, у суду и у свему што је право,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Да се даје лудима разборитост, младићима знање и помњивост.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Мудар ће слушати и више ће знати, и разуман ће стећи мудрост,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Да разуме приче и значење, речи мудрих људи и загонетке њихове.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Почетак је мудрости страх Господњи; луди презиру мудрост и наставу.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Слушај, сине, наставу оца свог, и не остављај науке матере своје.
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Јер ће бити венац од милина око главе твоје, и гривна на грлу твом.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Сине мој, ако би те мамили грешници, не пристај;
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Ако би рекли: Ходи с нама да вребамо крв, да заседамо правоме низашта;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Свакојаког блага добићемо, напунићемо куће своје плена;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Бацаћеш жреб свој с нама; један ће нам тоболац бити свима;
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Сине мој, не иди на пут с њима, чувај ногу своју од стазе њихове.
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Јер ногама својим трче на зло и хите да проливају крв.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Јер се узалуд разапиње мрежа на очи свакој птици;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 А они вребају своју крв и заседају својој души.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Такви су путеви свих лакомих на добитак, који узима душу својим господарима.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Премудрост виче на пољу, на улицама пушта глас свој;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 У највећој вреви виче, на вратима, у граду говори своје беседе;
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Луди, докле ћете љубити лудост? И подсмевачима докле ће бити мио подсмех? И безумни, докле ће мрзети на знање?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Обратите се на карање моје; ево, изасућу вам дух свој, казаћу вам речи своје.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Што звах, али не хтесте, пружах руку своју, али нико не мари,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Него одбацисте сваки савет мој, и карање моје не хтесте примити;
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Зато ћу се и ја смејати вашој невољи, ругаћу се кад дође чега се бојите;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Кад као пустош дође чега се бојите, и погибао ваша као олуја кад дође, кад навали на вас невоља и мука.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Тада ће ме звати, али се нећу одазвати; рано ће тражити, али ме неће наћи.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Јер мрзише на знање, и страх Господњи не изабраше;
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Не присташе на мој савет, и презираше сва карања моја.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Зато ће јести плод од путева својих, и наситиће се савета својих.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Јер ће луде убити мир њихов, и безумне ће погубити срећа њихова.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Али ко ме слуша боравиће безбрижно, и биће на миру не бојећи се зла.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
