Псалми 137

1 На водама вавилонским сеђасмо и плакасмо опомињући се Сиона.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 О врбама сред њега вешасмо харфе своје.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 Онде искаху који нас заробише да певамо, и који нас оборише да се веселимо: "Певајте нам песму сионску."

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Како ћемо певати песму Господњу у земљи туђој?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Ако заборавим тебе, Јерусалиме, нека ме заборави десница моја.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Нека прионе језик мој за уста моја, ако тебе не успамтим, ако не уздржим Јерусалима сврх весеља свог.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Напомени, Господе, синовима Едомовим дан јерусалимски, кад говорише: Раскопајте, раскопајте га до темеља.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Кћери вавилонска, крвницо, благо ономе ко ти плати за дело које си нама учинила!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Благо ономе који узме и разбије децу твоју о камен.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.