Псалми 107

1 Хвалите Господа, јер је добар; јер је довека милост Његова.

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Тако нека кажу које је избавио Господ, које је избавио из руке непријатељеве,

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

3 Скупио их из земаља, од истока и запада, од севера и мора.

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

4 Луташе по пустињи где се не живи, пута граду насељеном не находише;

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

5 Беху гладни и жедни, и душа њихова изнемагаше у њима;

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

6 Али завикаше ка Господу у тузи својој; и избави их из невоље њихове.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

7 И изведе их на прав пут, који иде у град насељени.

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

8 Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

9 Јер сити душу ташту, и душу гладну пуни добра.

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

10 Седеше у тами и у сену смртном, оковани у тугу и у гвожђе;

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

11 Јер не слушаше речи Божијих, и не марише за вољу Вишњег.

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

12 Он поништи срце њихово страдањем; спотакоше се, и не беше кога да помогне.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

13 Али завикаше ка Господу у тузи својој, и избави их из невоље њихове;

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

14 Изведе их из таме и сена смртног, и раскиде окове њихове.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

15 Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

16 Јер разби врата бронзана, и преворнице гвоздене сломи.

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

17 Безумници страдаше за неваљале путеве своје, и за неправде своје.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

18 Свако се јело гадило души њиховој, и дођоше до врата смртних.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

19 Али завикаше ка Господу у тузи својој, и избави их из невоље њихове.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

20 Посла реч своју и исцели их, и избави их из гроба њиховог.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

21 Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

22 И нека принесу жртву за хвалу, и казују дела Његова у песмама!

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

23 Који плове по мору на корабљима, и раде на великим водама,

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

24 Они су видели дела Господња, и чудеса Његова у дубини.

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

25 Каже, и диже се силан ветар, и устају вали на њему,

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

26 Дижу се до небеса и спуштају до бездана: душа се њихова у невољи разлива;

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

27 Посрћу и љуљају се као пијани; све мудрости њихове нестаје.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

28 Али завикаше ка Господу у тузи својој, и изведе их из невоље њихове.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

29 Он обраћа ветар у тишину, и вали њихови умукну.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

30 Веселе се кад се стишају, и води их у пристаниште које желе.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

31 Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

32 Нека Га узвишују на сабору народном, на скупштини старешинској славе Га!

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

33 Он претвара реке у пустињу, и изворе водене у сухоту,

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

34 Родну земљу у слану пустару за неваљалство оних који живе на њој.

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

35 Он претвара пустињу у језера, и суву земљу у изворе водене,

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

36 И насељава онамо гладне. Они зидају градове за живљење;

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

37 Сеју поља, саде винограде и сабирају летину.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

38 Благосиља их и множе се јако, и стоке им не умањује.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

39 Пре их беше мало, падаху од зла и невоље, што их стизаше.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

40 Он сипа срамоту на кнезове, и оставља их да лутају по пустињи где нема путева.

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

41 Он извлачи убогога из невоље, и племена множи као стадо.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

42 Добри виде и радују се, а свако неваљалство затискује уста своја.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

43 Ко је мудар, нека запамти ово, и нека познају милости Господње.

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?