Приче Соломонове 2

1 Сине мој, ако примиш речи моје, и заповести моје сахраниш код себе,

Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

2 Да пази ухо твоје на мудрост, и пригнеш срце своје к разуму,

Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

3 Ако призовеш мудрост, и к разуму подигнеш глас свој,

Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

4 Ако га устражиш као сребро, и као сакривено благо ако добро устражиш;

Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

5 Тада ћеш разумети страх Господњи, и познање Божије наћи ћеш.

Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

6 Јер Господ даје мудрост, из Његових уста долази знање и разум.

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

7 Чува правима шта доиста јесте, штит је онима који ходе у безазлености,

Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

8 Да би се држали стаза правих, а Он чува пут светаца својих.

Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

9 Тада ћеш разумети правду и суд и шта је право, и сваки добри пут.

Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

10 Кад дође мудрост у срце твоје, и знање омили души твојој,

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

11 Помњивост ће пазити на те, разум ће те чувати,

Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

12 Избављајући те од зла пута, од људи који говоре опаке ствари,

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

13 Који остављају праве путе да иду путевима мрачним,

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

14 Који се радују зло чинећи, и играју у злим опачинама;

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

15 Којих су путеви криви, и сами су опаки на стазама својим;

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

16 Избављајући те од жене туђе, од туђинке, која ласка својим речима,

Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

17 Која оставља вођу младости своје, и заборавља завет Бога свог.

Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

18 Јер к смрти води дом њен, и к мртвима стазе њене.

K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

19 Ко год уђе к њој не враћа се, нити излази на пут животни.

Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

20 Зато ходи путем добрих, и држи се стаза праведничких.

Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

21 Јер ће праведници наставати на земљи, и безазлени ће остати на њој.

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

22 А безбожни ће се истребити са земље, и безаконици ће се ишчупати из ње.

Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.