Књига о Јову 29

1 Још настави Јов беседу своју и рече:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 О да бих био као пређашњих месеца, као оних дана кад ме Бог чуваше,

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 Кад светљаше свећом својом над главом мојом, и при виделу Његовом хођах по мраку,

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 Како бејах за младости своје, кад тајна Божија беше у шатору мом,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 Кад још беше Свемогући са мном, и деца моја око мене,

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 Кад се траг мој обливаше маслом, и стена ми точаше уље потоцима,

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Кад излажах на врата кроз град, и на улици намештах себи столицу:

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Младићи видећи ме уклањаху се, а старци устајаху и стајаху,

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Кнезови престајаху говорити и метаху руку на уста своја,

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Управитељи устезаху глас свој и језик им пријањаше за грло.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Јер које ме ухо чујаше, називаше ме блаженим; и које ме око виђаше, сведочаше ми

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Да избављам сиромаха који виче, и сироту и који нема никог да му помогне;

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Благослов оног који пропадаше долажаше на ме, и удовици срце распевах;

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 У правду се облачих и она ми беше одело, као плашт и као венац беше ми суд мој.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Око бејах слепом и нога хромом.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Отац бејах убогима, и разбирах за распру за коју не знах.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 И разбијах кутњаке неправеднику, и из зуба му истрзах грабеж.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Зато говорах: У свом ћу гнезду умрети, и биће ми дана као песка.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Корен мој пружаше се крај воде, роса биваше по сву ноћ на мојим гранама.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Слава моја подмлађиваше се у мене, и лук мој у руци мојој понављаше се.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Слушаху ме и чекаху, и ћутаху на мој савет.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 После мојих речи нико не проговараше, тако их натапаше беседа моја.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Јер ме чекаху као дажд, и уста своја отвараху као на позни дажд.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Кад бих се насмејао на њих, не вероваху, и сјајност лица мог не разгоњаху.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Кад бих отишао к њима, седах у зачеље, и бејах као цар у војсци, кад теши жалосне.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.