Књига о Јову 23

1 А Јов одговори и рече:

Tedy odpověděl Job a řekl:

2 Још је тужњава моја одмет? А невоља је моја тежа од уздаха мојих.

Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

3 О, кад бих знао како бих нашао Бога! Да отидем до престола Његовог,

Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4 Да разложим пред Њим парбу своју, и уста своја напуним разлога,

Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5 Да знам шта би ми одговорио, и разумем шта би ми рекао.

Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6 Би ли се према великој својој сили прео са мном? Не; него би ми помогао.

Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7 Онде би се праведан човек могао правдати с Њим, и ослободио бих се за свагда од свог судије.

Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8 Гле, ако пођем напред, нема Га; ако ли натраг, не находим Га;

Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9 Ако на лево ради, не видим Га; ако на десно, заклонио се, не могу Га видети.

By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10 Али Он зна пут мој; кад ме окуша, изаћи ћу као злато.

Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11 По стопама је Његовим ступала нога моја; пута Његова држао сам се, и не зађох.

Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

12 Од заповести уста Његових нисам одступао; чувао сам речи уста Његових више него свој ужитак.

Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13 Али кад Он шта науми, ко ће Га одвратити? Шта душа Његова зажели, оно чини.

On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14 И извршиће шта је наумио за ме; и тога има у Њега много.

A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

15 Зато сам се уплашио од Њега; и кад то мислим, страх ме је од Њега.

Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16 Бог је растопио срце моје, Свемогући ме је уплашио.

Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17 Што не погибох пре мрака? И што не сакри мрак испред мене?

Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty.