Књига о Јову 15

1 А Елифас Теманац одговори и рече:

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Хоће ли мудар човек казивати празне мисли и пунити трбух ветром источним,

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 Препирући се говором који не помаже и речима које нису ни на шта?

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 А ти уништаваш страх Божји и укидаш молитве к Богу.

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 Јер безакоње твоје показују уста твоја, ако и јеси изабрао језик лукав.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Осуђују те уста твоја, а не ја; и усне твоје сведоче на те.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Јеси ли се ти први човек родио? Или си пре хумова саздан?

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 Јеси ли тајну Божију чуо и покупио у себе мудрост?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Шта ти знаш што ми не бисмо знали? Шта ти разумеш што не би било у нас?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 И седих и старих људи има међу нама, старијих од оца твог.

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Мале ли су ти утехе Божије? Или имаш шта сакривено у себи?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Што те је занело срце твоје? И што севају очи твоје,

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 Те обраћаш против Бога дух свој и пушташ из уста својих такве речи?

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Шта је човек, да би био чист, и рођени од жене, да би био прав?

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 Гле, не верује свецима својим, и небеса нису чиста пред очима Његовим;

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 А камоли гадни и смрдљиви човек, који пије неправду као воду?

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Ја ћу ти казати, послушај ме, и приповедићу ти шта сам видео,

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 Шта мудраци казаше и не затајише, шта примише од отаца својих,

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 Којима самим дана би земља, и туђин не прође кроз њу.

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 Безбожник се мучи свега века свог, и насилнику је мало година остављено.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 Страх му зуји у ушима, у мирно доба напада пустошник на њ.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 Не верује да ће се вратити из таме, одсвуда привиђа мач.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 Тумара за хлебом говорећи: Где је? Зна да је за њ спремљен дан тамни.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 Туга и невоља страше га, и наваљују на њ као цар готов на бој.

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 Јер је замахнуо на Бога руком својом, и Свемогућем се опро.

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 Трчи исправљена врата на њ с многим високим штитовима својим.

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 Јер је покрио лице своје претилином, и наваљао сало на бокове своје.

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 И седео је у градовима раскопаним и у кућама пустим, обраћеним у гомилу камења.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 Неће се обратити нити ће остати благо његово, и неће се раширити по земљи добро његово.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 Неће изаћи из мрака, огранке његове осушиће пламен, однеће га дух уста његових.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 Нека се не узда у таштину преварени, јер ће му таштина бити плата.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 Пре свог времена свршиће се, и грана његова неће зеленети.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 Откинуће се као с лозе незрео грозд његов и пупци ће се његови као с маслине побацати.

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 Јер ће опустети збор лицемерски, и огањ ће спалити шаторе оних који примају поклоне.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 Зачињу невољу и рађају муку, и трбух њихов саставља превару.

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.