Књига о Јову 12

1 А Јов одговори и рече:

Odpověděv pak Job, řekl:

2 Да, ви сте људи, и с вама ће умрети мудрост.

V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

3 И ја имам срце као и ви, нити сам гори од вас; и у кога нема тога?

I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

4 На подсмех сам пријатељу свом, који кад зове Бога одазове му се; на подсмех је праведни и добри.

Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

5 Бачен је луч по мишљењу срећног онај који хоће да попузне.

Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

6 Мирне су колибе лупешке, и без страха су који гневе Бога, њима Бог даје све у руке.

Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

7 Запитај стоку, научиће те; или птице небеске, казаће ти.

Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

8 Или се разговори са земљом, научиће те, и рибе ће ти морске приповедити.

Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

9 Ко не зна од свега тога да је рука Господња то учинила?

Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

10 Коме је у руци душа свега живог и дух сваког тела човечијег.

V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

11 Не распознаје ли ухо речи као што грло куша јело?

Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

12 У старца је мудрост, и у дугом веку разум.

Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

13 У Њега је мудрост и сила, у Њега је савет и разум.

Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

14 Гле, Он разгради, и не може се опет саградити; затвори човека, и не може се отворити.

Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

15 Гле, устави воде, и пресахну; пусти их, и испреврћу земљу.

Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

16 У Њега је јачина и мудрост, Његов је који је преварен и који вара.

U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

17 Он доводи саветнике у лудило, и судије обезумљује.

On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

18 Он разрешује појас царевима, и опасује бедра њихова.

Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

19 Он доводи кнезове у лудило, и обара јаке.

On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

20 Он узима беседу речитима, и старцима узима разум.

On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

21 Он сипа срамоту на кнезове, и распасује јунаке.

On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

22 Он открива дубоке ствари испод таме, и изводи на видело сен смртни.

On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

23 Он умножава народе и затире их, расипа народе и сабира.

On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

24 Он одузима срце главарима народа земаљских, и заводи их у пустињу где нема пута,

On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

25 Да пипају по мраку без видела, и чини да тумарају као пијани.

Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.