Књига проповедникова 10

1 Од мртвих мува усмрди се и поквари уље апотекарско, тако од мало лудости цена мудрости и слави.

Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.

2 Срце је мудром с десне стране, а лудом је с леве стране.

Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.

3 Безумник и кад иде путем, без разума је и казује свима да је безуман.

I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.

4 Ако се подигне на те гнев оног који влада, не остављај место своје, јер благост уклања велике грехе.

Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.

5 Има зло које видех под сунцем, као погрешка која долази од владаоца:

Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,

6 Лудост се посађује на највише место, и богати седе на ниском месту.

Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.

7 Видех слуге на коњима, а кнезови иду пешице, као слуге.

Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.

8 Ко јаму копа, у њу ће пасти, и ко разваљује ограду, ујешће га змија.

Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.

9 Ко одмиче камење, удариће се о њих, ко цепа дрва, није миран од њих.

Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.

10 Кад се затупи гвожђе и оштрице му се не наоштре, тада треба више снаге; али мудрост може боље поправити.

Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.

11 Ако уједе змија пре бајања, ништа неће помоћи бајач.

Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.

12 Речи из уста мудрог љупке су, а безумног прождиру усне његове.

Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.

13 Почетак је речима уста његових лудост, а свршетак говору његовом зло безумље.

Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.

14 Јер луди много говори, а човек не зна шта ће бити; и ко ће му казати шта ће после њега бити?

Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?

15 Луде мори труд њихов, јер не знају ни у град отићи.

Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.

16 Тешко теби, земљо, кад ти је цар дете и кнезови твоји рано једу!

Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.

17 Благо теби, земљо, кад ти је цар племенит и кнезови твоји једу на време да се поткрепе, а не да се опију.

Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.

18 С лењости угибље се кров и с немарних руку прокапљује кућа.

Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.

19 Ради весеља готове се гозбе, и вино весели живе, а новци врше све.

Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.

20 Ни у мисли својој не псуј цара, ни у клети, у којој спаваш, не псуј богатог, јер птица небеска однеће глас и шта крила има доказаће реч.

Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.