Psalmi 78
1 Èuj, narode moj, nauk moj, prigni uho svoje k rijeèima usta mojih.
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 Otvoram za prièu usta svoja, kazaæu stare pripovijetke.
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 Što slušasmo i doznasmo, i što nam kazivaše oci naši,
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 Neæemo zatajiti od djece njihove, naraštaju poznom javiæemo slavu Gospodnju i silu njegovu i èudesa koja je uèinio.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Svjedoèanstvo podiže u Jakovu, i u Izrailju postavi zakon, koji dade ocima našim da ga predadu djeci svojoj;
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 Da bi znao potonji naraštaj, djeca koja æe se roditi, pa i oni da bi kazivali svojoj djeci
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 Da polažu na Boga nadanje svoje, i ne zaboravljaju djela Božijih, i zapovijesti njegove da drže;
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 I da ne budu kao oci njihovi, rod nevaljao i uporan, rod koji ne bješe tvrd srcem svojim, niti vjeran Bogu duhom svojim.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 Sinovi Jefremovi naoružani, koji strijeljaju iz luka, vratiše se natrag, kad bijaše boj.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 Ne saèuvaše zavjeta Božijega, i po zakonu njegovu ne htješe hoditi.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 Zaboraviše djela njegova, i èudesa, koja im je pokazao,
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Kako pred ocima njihovijem uèini èudesa u zemlji Misirskoj, na polju Soanu;
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Razdvoji more, i provede ih, od vode naèini zid;
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 I vodi ih danju oblakom, i svu noæ svijetlijem ognjem;
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 Raskida stijene u pustinji, i poji ih kao iz velike bezdane;
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Izvodi potoke iz kamena, i vodi vodu rijekama.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Ali oni još jednako griješiše njemu, i gnjeviše višnjega u pustinji.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 I kušaše Boga u srcu svom, ištuæi (jela) po volji svojoj,
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 I vikaše na Boga, i rekoše: “može li Bog zgotoviti trpezu u pustinji?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Evo! on udari u kamen, i poteèe voda, i rijeke ustadoše; može li i hljeba dati? hoæe li i mesa postaviti narodu svojemu?”
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Gospod èu i razljuti se, i oganj se razgorje na Jakova, i gnjev se podiže na Izrailja.
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 Jer ne vjerovaše Bogu i ne uzdaše se u pomoæ njegovu.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Tada zapovjedi oblacima odozgo, i otvori vrata nebeska,
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 I pusti, te im podaždje mana za jelo, i hljeb nebeski dade im.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Hljeba anðelskoga jeðaše èovjek; posla im (jela) do sitosti.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Pusti nebom ustoku, i navede silom svojom jug;
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 I kao prahom zasu ih mesom, i kao pijeskom morskim pticama krilatim;
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 Pobaca ih sred okola njihova, oko šatora njihovijeh.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 I najedoše se i dade im što su željeli.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 Ali ih još i ne proðe želja, još bješe jelo u ustima njihovijem,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 Gnjev se Božji podiže na njih i pomori najjaèe meðu njima, i mladiæe u Izrailju pobi.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Preko svega toga još griješiše, i ne vjerovaše èudesima njegovijem.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 I pusti, te dani njihovi prolaziše uzalud, i godine njihove u strahu.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Kad ih ubijaše, onda pritjecahu k njemu, i obraæahu se i iskahu Boga;
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 I pominjahu da je Bog obrana njihova, i višnji izbavitelj njihov.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Laskahu mu ustima svojima, i jezikom svojim lagahu mu.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 A srce njihovo ne bješe njemu vjerno, i ne bijahu tvrdi u zavjetu njegovu.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Ali on bješe milostiv, i pokrivaše grijeh, i ne pomori ih, èesto ustavljaše gnjev svoj, i ne podizaše sve jarosti svoje.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 Opominjaše se da su tijelo, vjetar, koji prolazi i ne vraæa se.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Koliko ga puta rasrdiše u pustinji, i uvrijediše u zemlji gdje se ne živi!
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Sve nanovo kušaše Boga, i sveca Izrailjeva dražiše.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 Ne sjeæaše se ruke njegove i dana, u koji ih izbavi iz nevolje,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 U koji uèini u Misiru znake svoje i èudesa svoja na polju Soanu;
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 I provrže u krv rijeke njihove i potoke njihove, da ne mogoše piti.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 Posla na njih bubine da ih kolju, i žabe da ih more.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 Ljetinu njihovu dade crvu, i muku njihovu skakavcima.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 Vinograde njihove pobi gradom, i smokve njihove slanom.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 Gradu predade stoku njihovu, i stada njihova munji.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 Posla na njih ognjeni gnjev svoj, jarost, srdnju i mržnju, èetu zlijeh anðela.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 Ravni stazu gnjevu svojemu, ne èuva duša njihovijeh od smrti, i život njihov predade pomoru.
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 Pobi sve prvence u Misiru, prvi porod po kolibama Hamovijem.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 I povede narod svoj kao ovce, i vodi ih kao stado preko pustinje.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Vodi ih pouzdano, i oni se ne bojaše, a neprijatelje njihove zatrpa more.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 I dovede ih na mjesto svetinje svoje, na ovu goru, koju zadobi desnica njegova.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 Odagna ispred lica njihova narode; ždrijebom razdijeli njihovo dostojanje, i po šatorima njihovijem naseli koljena Izrailjeva.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Ali oni kušaše i srdiše Boga višnjega i uredaba njegovijeh ne saèuvaše.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Odustaše i odvrgoše se, kao i oci njihovi, slagaše kao rðav luk.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 Uvrijediše ga visinama svojim, i idolima svojim razdražiše ga.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Bog èu i razgnjevi se i rasrdi se na Izrailja veoma.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 Ostavi naselje svoje u Silomu, šator, u kojem življaše s ljudma.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 I opravi u ropstvo slavu svoju, i krasotu svoju u ruke neprijateljeve.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 I predade maèu narod svoj, i na dostojanje svoje zaplamtje se.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Mladiæe njegove jede oganj, i djevojkama njegovijem ne pjevaše svatovskih pjesama;
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Sveštenici njegovi padaše od maèa, i udovice njegove ne plakaše.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Najposlije kao iza sna probudi se Gospod, prenu se kao junak kad se napije vina.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 I pobi neprijatelje svoje s leða, vjeènoj sramoti predade ih.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 I ne htje šatora Josifova, i koljena Jefremova ne izabra.
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 Nego izabra koljeno Judino, goru Sion, koja mu omilje.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 I sagradi svetinju svoju kao gornje svoje stanove, i kao zemlju utvrdi je dovijeka.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 I izabra Davida slugu svojega, i uze ga od torova ovèijih,
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 I od dojilica dovede ga da pase narod njegov, Jakova, i našljedstvo njegovo, Izrailja.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 I on ih pase èistijem srcem, i vodi ih mudrijem rukama.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
