Psalmi 45

1 Teèe iz srca mojega rijeè dobra; rekoh: djelo je moje za cara; jezik je moj trska hitroga pisara.

Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.

2 Ti si najljepši izmeðu sinova ljudskih, blagodat teèe iz usta tvojih, jer te je blagoslovio Bog dovijeka.

Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.

3 Pripaši, junaèe, uz bedru svoju maè svoj, èast svoju i krasotu svoju.

Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.

4 I tako okiæen pohitaj, sjedi na kola za istinu i krotku pravdu, i desnica æe tvoja pokazati èudesa.

A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.

5 Oštre su strijele tvoje; narodi æe pasti pod vlast tvoju; prostrijeliæe srca neprijatelja carevijeh.

Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

6 Prijesto je tvoj, Bože, vjeèan i nepokolebljiv; skiptar je carstva tvojega skiptar pravice.

Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.

7 Ljubiš pravdu i mrziš na bezakonje; toga radi pomaza te, Bože, Bog tvoj uljem radosti više nego drugove tvoje.

Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

8 Sve haljine tvoje mirišu smirnom, alojem i kasijom. Koji žive u dvorima od Minijske slonove kosti, oni te vesele.

Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.

9 Carske kæeri dvore te; s desne ti strane stoji carica u Ofirskom zlatu.

Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.

10 Èuj, kæeri, pogledaj i obrati k meni uho svoje, zaboravi narod svoj i dom oca svojega.

Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.

11 I caru æe omiljeti ljepota tvoja; jer je on Gospod tvoj, i njemu se pokloni.

I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.

12 Kæi Tirova doæi æe s darovima, najbogatiji u narodu tebe æe moliti.

Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.

13 Sva je ukrašena kæi careva iznutra, haljina joj je zlatom iskiæena.

Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.

14 U vezenoj haljini vode je k caru; za njom vode k tebi djevojke, druge njezine.

V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.

15 Vode ih veselo i radosno, ulaze u dvor carev.

Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.

16 Mjesto otaca tvojih biæe sinovi tvoji, postaviæeš ih knezovima po svoj zemlji.

Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.

17 Uèiniæu da se ne zaboravlja ime tvoje od koljena na koljeno; po tom æe te slaviti narodi vavijek vijeka.

V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.