Psalmi 4
1 Kad te zovem, èuj me, Bože, pravdo moja! u tjeskobi daj mi prostor; smiluj se na me i usliši molitvu moju.
Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.
2 Sinovi èovjeèiji! dokle æe slava moja biti u sramoti? dokle æete ljubiti ništavilo i tražiti laži?
Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? (Sélah)
3 Znajte da Gospod divno èuva svetoga svojega; Gospod èuje kad ga zovem.
Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.
4 Gnjeveæi se ne griješite; razmislite u srcima svojim na posteljama svojim, i utolite.
Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. (Sélah)
5 Prinesite žrtvu za pravdu, i uzdajte se u Gospoda.
Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.
6 Mnogi govore: ko æe nam pokazati što je dobro? Obrati k nama, Gospode, svijetlo lice svoje.
Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,
7 A meni si dao u srce radost veæu nego što je oni imaju, kad im rodi pšenica i vino.
I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.
8 Ja mirno liježem i spavam; jer ti, Gospode, sam daješ mi te sam bez straha.
Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.
