Psalmi 38

1 Gospode! nemoj me karati u gnjevu svojem, niti me nakazati u jarosti svojoj.

Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

2 Jer strijele tvoje ustrijeliše me, i ruka me tvoja tišti.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

3 Nema zdrava mjesta na tijelu mojem od gnjeva tvojega; nema mira u kostima mojim od grijeha mojega.

Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

4 Jer bezakonja moja izaðoše vrh glave moje, kao teško breme otežaše mi.

Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

5 Usmrdješe se i zagnojiše se rane moje od bezumlja mojega.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

6 Zgrèio sam se i pogurio veoma, vas dan idem sjetan;

Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

7 Jer sam iznutra pun ognja, i nema zdrava mjesta na tijelu mojem.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

8 Iznemogoh i veoma oslabih, rièem od trzanja srca svojega.

Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

9 Gospode! pred tobom su sve želje moje, i uzdisanje moje nije od tebe sakriveno.

Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

10 Srce moje jako kuca, ostavi me snaga moja, i vid oèiju mojijeh, ni njega mi nema.

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

11 Drugovi moji i prijatelji moji videæi rane moje otstupiše, daleko stoje bližnji moji.

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

12 Koji traže dušu moju namještaju zamku, i koji su mi zlu radi, govore o pogibli i po vas dan misle o prijevari.

Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

13 A ja kao gluh ne èujem i kao nijem koji ne otvora usta svojijeh.

Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

14 Ja sam kao èovjek koji ne èuje ili nema u ustima svojim pravdanja.

Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

15 Jer tebe, Gospode, èekam, ti odgovaraj za mene, Gospode, Bože moj!

Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

16 Jer rekoh: da mi se ne svete, i da se ne razmeæu nada mnom, kad se spotakne noga moja.

Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

17 Jer sam gotov pasti, i tuga je moja svagda sa mnom.

Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

18 Priznajem krivicu svoju, i tužim radi grijeha svojega.

A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

19 Neprijatelji moji žive, jaki su, i (sila) ih ima što me nenavide na pravdi.

Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

20 Koji mi vraæaju zlo za dobro, neprijatelji su mi zato što sam pristao za dobrim.

A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

21 Nemoj me ostaviti, Gospode, Bože moj! nemoj se udaljiti od mene.

Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

22 Pohitaj u pomoæ meni, Gospode, spasitelju moj!

Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.