Psalmi 139
1 Gospode! ti me kušaš i znaš.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Ti znaš kad sjedem i kad ustanem; ti znaš pomisli moje izdaleka;
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Kad hodim i kad se odmaram, ti si oko mene, i sve putove moje vidiš.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Još nema rijeèi na jeziku mom, a ti, Gospode, gle, veæ sve znaš.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Sastrag i sprijed ti si me zaklonio, i stavio na me ruku svoju.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Èudno je za me znanje tvoje, visoko, ne mogu da ga dokuèim.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Kuda bih otišao od duha tvojega, i od lica tvojega kuda bih utekao?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Da se dignem na krilima od zore, i preselim se na kraj mora:
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 I ondje æe me ruka tvoja voditi, i držati me desnica tvoja.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Da reèem: da ako me mrak sakrije; ali je i noæ kao vidjelo oko mene.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Ni mrak neæe zamraèiti od tebe, i noæ je svijetla kao dan: mrak je kao vidjelo.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Jer si ti stvorio što je u meni, sastavio si me u utrobi matere moje.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Hvalim te, što sam divno sazdan. Divna su djela tvoja, i duša moja to zna dobro.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Nijedna se kost moja nije sakrila od tebe, ako i jesam sazdan tajno, otkan u dubini zemaljskoj.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Zametak moj vidješe oèi tvoje, u knjizi je tvojoj sve to zapisano, i dani zabilježeni, kad ih još nije bilo nijednoga.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Kako su mi nedokuèljive pomisli tvoje, Bože! Kako im je velik broj!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Da ih brojim, više ih je nego pijeska. Kad se probudim, još sam s tobom.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Da hoæeš, Bože, ubiti bezbožnika! Krvopije, idite od mene.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Oni govore ružno na tebe; uzimaju ime tvoje uzalud neprijatelji tvoji.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Zar da ne mrzim na one, koji na te mrze, Gospode, i da se ne gadim na one koji ustaju na tebe?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Punom mrzošæu mrzim na njih; neprijatelji su mi.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Okušaj me, Bože, i poznaj srce moje, ispitaj me, i poznaj pomisli moje.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 I vidi jesam li na zlu putu, i vodi me na put vjeèni.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
