Psalmi 126

1 Kad vraæaše Gospod roblje Sionsko, bijasmo kao u snu.

Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

2 Tada usta naša bijahu puna radosti, i jezik naš pjevanja. Tada govorahu po narodima: veliko djelo èini Gospod na njima.

Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

3 Veliko djelo èini Gospod na nama; razveselismo se.

Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

4 Vraæaj, Gospode, roblje naše, kao potoke na sasušenu zemlju.

Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

5 Koji su sa suzama sijali, neka žanju s pjevanjem.

Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

6 Ide i plaèe koji nosi sjeme da sije; poæi æe s pjesmom noseæi snopove svoje.

Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.