Psalmi 119
1 Blago onima kojima je put èist, koji hode u zakonu Gospodnjem.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Blago onima koji èuvaju otkrivenja njegova, svijem srcem traže ga;
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Koji ne èine bezakonja, hode putovima njegovijem!
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Ti si dao zapovijesti svoje, da se èuvaju dobro.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Kad bi putovi moji bili upravljeni da èuvam naredbe tvoje!
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Onda se ne bih postidio, pazeæi na zapovijesti tvoje;
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Hvalio bih te s pravijem srcem, uèeæi se pravednijem zakonima tvojim.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Èuvaæu naredbe tvoje, nemoj me ostaviti sasvijem.
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Kako æe mladiæ oèistiti put svoj? Vladajuæi se po tvojim rijeèima.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Svijem srcem svojim tražim tebe, ne daj mi da zaðem od zapovijesti tvojih.
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 U srce svoje zatvorio sam rijeè tvoju, da ti ne griješim.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Blagosloven si, Gospode! nauèi me naredbama svojim.
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Ustima svojim javljam sve sudove usta tvojih.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Na putu otkrivenja tvojih radujem se kao za veliko bogatstvo.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 O zapovijestima tvojim razmišljam, i pazim na putove tvoje.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 Naredbama tvojim tješim se, ne zaboravljam rijeèi tvoje.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Uèini milost sluzi svojemu, da bih živio i èuvao rijeè tvoju.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Otvori oèi moje, da bih vidio èudesa zakona tvojega;
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Gost sam na zemlji, nemoj sakriti od mene zapovijesti svojih.
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Iznemože duša moja želeæi bez prestanka poznati sudove tvoje.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Ti si strašan prokletim oholicama, koje zastranjuju od zapovijesti tvojih.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Odvrati od mene rug i sramotu, jer èuvam otkrivenja tvoja.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Sjede knezovi i dogovaraju se na mene; a sluga tvoj razmišlja o naredbama tvojim.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Otkrivenja su tvoja utjeha moja, savjetnici moji.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Duša moja leži u prahu; oživi me po rijeèi svojoj.
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Kazujem putove svoje, i èuješ me; nauèi me naredbama svojim.
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Urazumi me o putu zapovijesti svojih, i razmišljaæu o èudesima tvojim.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Suze proliva duša moja od tuge, okrijepi me po rijeèi svojoj.
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Put lažni ukloni od mene i zakon svoj daruj mi.
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Put istini izbrah, zakone tvoje tražim.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Prionuh za otkrivenja tvoja, Gospode; nemoj me osramotiti.
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Putem zapovijesti tvojih trèim, jer si raširio srce moje.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Pokaži mi, Gospode, put naredaba svojih, da ga se držim do kraja.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Urazumi me, i držaæu se zakona tvojega, i èuvati ga svijem srcem.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Postavi me na stazu zapovijesti svojih, jer mi je ona omiljela.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Privij srce moje k otkrivenjima svojim, a ne k lakomstvu.
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Odvrati oèi moje da ne gledaju ništavila, putem svojim oživi me.
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Ispuni sluzi svojemu rijeè svoju da te se boji.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Ukloni rug moj, kojega se plašim; jer su sudovi tvoji blagi.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Mile su mi zapovijesti tvoje, pravdom svojom oživi me.
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Neka doðe na me milost tvoja, Gospode, pomoæ tvoja po rijeèi tvojoj.
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 I ja æu odgovoriti onome koji me ruži; jer se uzdam u rijeè tvoju.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Nemoj uzeti nigda od usta mojih rijeèi istine, jer èekam sudove tvoje.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 I èuvaæu zakon tvoj svagda, dovijeka i bez prestanka.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Hodiæu slobodno, jer tražim zapovijesti tvoje.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Govoriæu o otkrivenjima tvojim pred carevima, i neæu se stidjeti.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Tješiæu se zapovijestima tvojim, koje ljubim.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Ruke svoje pružam k zapovijestima tvojim, koje ljubim, i razmišljam o naredbama tvojim.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Opomeni se rijeèi svoje k sluzi svojemu, na koju si mi zapovjedio da se oslanjam.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 U nevolji mojoj tješi me što me rijeè tvoja oživljava.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Oholi mi se rugaju veoma; ali ja ne otstupam od zakona tvojega.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Pamtim sudove tvoje od iskona, Gospode, i tješim se.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Gnjev me obuzima na bezbožnike, koji ostavljaju zakon tvoj.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Naredbe su tvoje pjesma moja u putnièkom stanu mojem.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Noæu pominjem ime tvoje, Gospode, i èuvam zakon tvoj.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 To je moje, da èuvam zapovijesti tvoje.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Dio moj ti si, Gospode; naumio sam èuvati rijeèi tvoje.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Molim ti se iz svega srca, smiluj se na me po rijeèi svojoj.
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Razmatram putove svoje, i obraæam noge svoje k otkrivenjima tvojim.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Hitim, i ne zatežem se èuvati zapovijesti tvoje.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Mreže bezbožnièke opkoliše me, ali zakona tvojega ne zaboravljam.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 U po noæi ustajem da te slavim za pravedne sudove tvoje.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 U zajednici sam sa svima koji se tebe boje i koji èuvaju zapovijesti tvoje.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Dobrote je tvoje, Gospode, puna sva zemlja; naredbama svojim nauèi me.
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Uèinio si dobro sluzi svojemu, Gospode, po rijeèi svojoj.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Dobroj misli i znanju nauèi me, jer zapovijestima tvojim vjerujem.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Prije stradanja svojega lutah, a sad èuvam rijeè tvoju.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Ti si dobar, i dobro èiniš; nauèi me naredbama svojim.
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Oholi pletu na mene laž, ali se ja svijem srcem držim zapovijesti tvojih.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Zadriglo je srce njihovo kao salo, a ja se tješim zakonom tvojim.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Dobro mi je što stradam, da se nauèim naredbama tvojim.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Miliji mi je zakon usta tvojih nego tisuæe zlata i srebra.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Ruke tvoje stvorile su me i naèinile me; urazumi me, i nauèiæu se zapovijestima tvojim.
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Koji se tebe boje, vidjeæe me, i radovaæe se što se uzdam u tvoju rijeè.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Znam da su sudovi tvoji, Gospode, pravedni, i po pravdi me karaš.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Neka bude dobrota tvoja utjeha moja, kao što si rekao sluzi svojemu.
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Neka doðe k meni milosrðe tvoje, i oživim; jer je zakon tvoj utjeha moja.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Nek se postide oholi; jer me bez krivice oboriše. Ja razmišljam o zapovijestima tvojim.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Nek se obrate k meni koji se tebe boje, i koji znadu otkrivenja tvoja.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Srce moje neka bude savršeno u naredbama tvojim, da se ne postidim.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Èezne duša moja za spasenjem tvojim, rijeè tvoju èekam.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Èeznu oèi moje za rijeèju tvojom; govorim: kad æeš me utješiti?
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Postadoh kao mijeh u dimu, ali tvojih naredaba ne zaboravih.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Koliko æe biti dana sluge tvojega? Kad æeš suditi onima koji me gone?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Oholi iskopaše mi jamu nasuprot zakonu tvojemu.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Sve su zapovijesti tvoje istina; bez krivice me gone, pomozi mi.
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Umalo me ne ubiše na zemlji, ali ja ne ostavljam zapovijesti tvojih.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Po milosti svojoj oživi me, i èuvaæu otkrivenja usta tvojih.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Dovijeka je, Gospode, rijeè tvoja utvrðena na nebesima,
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Od koljena do koljena istina tvoja; ti si postavio zemlju, i stoji.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Po tvojoj naredbi sve stoji sad; jer sve služi tebi.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Da nije zakon tvoj bio utjeha moja, poginuo bih u nevolji svojoj.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Zapovijesti tvojih neæu zaboraviti dovijeka, jer me njima oživljavaš.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Ja sam tvoj, pomozi mi, jer tražim zapovijesti tvoje.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Bezbožnici gledaju da me ubiju; a ja razmišljam o tvojim otkrivenjima.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Svemu savršenome vidjeh kraj; ali je zapovijest tvoja veoma široka.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Kako ljubim zakon tvoj! Vas dan mislim o njemu.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Zapovijest tvoja èini me mudrijega od neprijatelja mojih; jer je sa mnom uvijek.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Razumniji postah od svijeh uèitelja svojih; jer razmišljam o tvojim otkrivenjima.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Mudriji sam od staraca; jer zapovijesti tvoje èuvam.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Od svakoga zloga puta zaustavljam noge svoje, da bih èuvao rijeè tvoju.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Od naredaba tvojih ne otstupam; jer si me ti nauèio.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Kako su slatke jeziku mojemu rijeèi tvoje, slaðe od meda ustima mojima!
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Od zapovijesti tvojih postadoh razuman; toga radi mrzim na svaki put lažni.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Rijeè je tvoja žižak nozi mojoj, i vidjelo stazi mojoj.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Zakleh se da æu èuvati naredbe pravde tvoje, i izvršiæu.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Poništen sam veoma, Gospode, oživi me po rijeèi svojoj.
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Neka ti bude ugodna, Gospode, dobrovoljna žrtva usta mojih, i sudovima svojim nauèi me.
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Duša je moja u ruci mojoj neprestano u nevolji; ali zakona tvojega ne zaboravljam.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Bezbožnici su mi metnuli zamku; ali od zapovijesti tvojih ne zastranih.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Prisvojih otkrivenja tvoja zavavijek; jer su radost srcu mojemu.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Privolio sam srce svoje da tvori naredbe tvoje navijek, do kraja.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Koji prestupaju zakon, ja na njih mrzim, a zakon tvoj ljubim.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Ti si zaklon moj i štit moj; rijeè tvoju èekam.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Idite od mene, bezakonici! I èuvaæu zapovijesti Boga svojega.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Ukrijepi me po rijeèi svojoj i biæu živ, i nemoj me osramotiti u nadanju mom.
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Utvrdi me, i spašæu se, i razmišljaæu o naredbama tvojim bez prestanka.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Obaraš sve koji otstupaju od naredaba tvojih; jer su pomisli njihove laž.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Kao gar bacaš sve bezbožnike na zemlji; toga radi omilješe mi otkrivenja tvoja.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Drkæe od straha tvojega tijelo moje, i sudova tvojih bojim se.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Èinim sud i pravdu, ne daj me onima koji me gone.
Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Odbrani slugu svojega na dobro njegovo, da mi ne èine sile oholi.
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oèi moje èeznu za spasenjem tvojim i za rijeèju pravde tvoje.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Uèini sluzi svojemu po milosti svojoj, i naredbama svojim nauèi me.
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Ja sam sluga tvoj; urazumi me, i poznaæu otkrivenja tvoja.
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Vrijeme je da Gospod radi; oboriše zakon tvoj.
Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Toga radi ljubim zapovijesti tvoje veæma nego zlato i drago kamenje.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Toga radi zapovijesti tvoje držim da su vjerne, na svaki put lažni mrzim.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Divna su otkrivenja tvoja; zato ih èuva duša moja.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Rijeèi tvoje kad se jave, prosvjetljuju i urazumljuju proste.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Otvoram usta svoja da odahnem, jer sam žedan zapovijesti tvojih.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Pogledaj me i smiluj se na me, kao što radiš s onima koji ljube ime tvoje.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Tvrdi stope moje u rijeèi svojoj, i ne daj nikakome bezakonju da oblada mnom.
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Izbavi me od nasilja ljudskoga, i èuvaæu zapovijesti tvoje.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Svjetlošæu lica svojega obasjaj slugu svojega, i nauèi me naredbama svojim.
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Oèi moje liju potoke, zato što ne èuvaju zakona tvojega.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Pravedan si, Gospode, i pravi su sudovi tvoji.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Javio si pravdu u otkrivenjima svojim, i istinu cijelu.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Revnost moja jede me, zato što moji neprijatelji zaboraviše rijeèi tvoje.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Rijeè je tvoja veoma èista, i sluga je tvoj veoma ljubi.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Ja sam malen i poništen, ali zapovijesti tvojih ne zaboravljam.
Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Pravda je tvoja pravda vjeèna, i zakon tvoj istina.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Tuga i nevolja naðe me, zapovijesti su tvoje utjeha moja.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Vjeèna je pravda u otkrivenjima tvojim; urazumi me, i biæu živ.
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Vièem iz svega srca: usliši me, Gospode; saèuvaæu naredbe tvoje.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Prizivam te, pomozi mi; držaæu se otkrivenja tvojih.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Pretjeèem svanuæe, i vièem; rijeè tvoju èekam.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Pretjeèu oèi moje jutrenju stražu, da bih razmišljao o rijeèi tvojoj.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Èuj glas moj po milosti svojoj, Gospode; po sudu svojemu oživi me.
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Prikuèuju se koji ljube bezakonje; udaljili su se od zakona tvojega.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Ti si blizu, Gospode, i sve su zapovijesti tvoje istina.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Odavna znam za otkrivenja tvoja, da si ih postavio zavavijek.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Pogledaj nevolju moju, i izbavi me, jer ne zaboravljam zakona tvojega.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Primi se stvari moje, i odbrani me; po rijeèi svojoj oživi me.
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Daleko je od bezbožnika spasenje, jer se ne drže naredaba tvojih.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Milosrðe je tvoje, Gospode, veliko; po pravome sudu svom oživi me.
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Mnogo je protivnika mojih i neprijatelja mojih; ali ja ne otstupam od otkrivenja tvojih.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Vidim odmetnike, i mrsko mi je; jer ne èuvaju rijeèi tvoje.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Gledaj, kako ljubim zapovijesti tvoje, Gospode, po milosti svojoj oživi me.
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Osnova je rijeèi tvoje istina, i vjeèan je svaki sud pravde tvoje.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Knezovi me gone ni za što, ali se srce moje boji rijeèi tvoje.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Radujem se rijeèi tvojoj kao onaj koji zadobije velik plijen.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Mrzim na laž i gadim se na nju, ljubim zakon tvoj.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sedam puta na dan hvalim te za sudove pravde tvoje.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Velik mir imaju oni koji ljube zakon tvoj, i u njih nema spoticanja.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Èekam spasenje tvoje, Gospode, i zapovijesti tvoje izvršujem.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Duša moja èuva otkrivenja tvoja, i ja ih ljubim veoma.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Èuvam zapovijesti tvoje i otkrivenja; jer su svi putovi moji pred tobom.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Neka izaðe tužnjava moja preda te, Gospode! Po rijeèi svojoj urazumi me.
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Neka doðe moljenje moje preda te! Po rijeèi svojoj izbavi me.
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Usta æe moja pjevati hvalu, kad me nauèiš naredbama svojim.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Jezik æe moj kazivati rijeè tvoju, jer su sve zapovijesti tvoje pravedne.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Neka mi bude ruka tvoja u pomoæi; jer mi omilješe zapovijesti tvoje;
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Žedan sam spasenja tvojega, Gospode, i zakon je tvoj utjeha moja.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Neka živi duša moja i tebe hvali, i sudovi tvoji neka mi pomogu.
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Zaðoh kao ovca izgubljena: traži slugu svojega; jer zapovijesti tvojih ne zaboravih.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
