Poslovice 26

1 Kao snijeg u ljeto i dažd o žetvi, tako ne dolikuje bezumnome èast.

Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Kao vrabac kad prhne i lasta kad odleti, tako kletva nezaslužena neæe doæi.

Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 Biè konju, uzda magarcu, a batina bezumnicima na leða.

Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Ne odgovaraj bezumniku po bezumlju njegovu, da ne budeš i ti kao on.

Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Odgovori bezumniku prema bezumlju njegovu, da ne misli da je mudar.

Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Ko šalje bezumnika da mu što svrši, on otsijeca sebi noge i pije nepravdu.

Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Kako hromi hramlje nogama svojim, taka je besjeda u ustima bezumnijeh.

Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Kao da baca dragi kamen u gomilu kamenja, tako radi ko èini èast bezumnome.

Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Kao trn kad doðe u ruku pijanome, taka je besjeda u ustima bezumnijeh.

Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Mnogo muke zadaje svjema ko plaæa bezumniku i ko plaæa prestupnicima.

Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Kao što se pas povraæa na svoju bljuvotinu, tako bezumnik ponavlja svoje bezumlje.

Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Jesi li vidio èovjeka koji misli da je mudar? više ima nadanja od bezumnoga nego od njega.

Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Ljenivac govori: ljuti je lav na putu, lav je na ulicama.

Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Kao što se vrata obræu na èepovima svojim, tako ljenivac na postelji svojoj.

Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Ljenivac krije ruku svoju u njedra, teško mu je prinijeti je k ustima.

Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Ljenivac misli da je mudriji od sedmorice koji odgovaraju razumno.

Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Psa za uši hvata ko se prolazeæi žesti za tuðu raspru.

Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Kakav je bezumnik koji baca iskre i strijele smrtne,

Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 Taki je svaki koji prevari bližnjega svojega pa onda veli: šalio sam se.

Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Kad nestane drva, ugasi se oganj; tako kad nema opadaèa, prestaje raspra.

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Ugalj je za žeravicu, drva za oganj, a èovjek svadljivac da raspaljuje svaðu.

Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 Rijeèi su opadaèeve kao rijeèi izbijenijeh, ali slaze unutra u trbuh.

Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Kao srebrna pjena kojom se obloži crijep, take su usne neprijateljske i zlo srce.

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Nenavidnik se pretvara ustima svojim, a u srcu slaže prijevaru.

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Kad govori umiljatijem glasom, ne vjeruj mu, jer mu je u srcu sedam gadova.

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Mržnja se pokriva lukavstvom, ali se zloæa njezina otkriva na zboru.

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Ko jamu kopa, u nju æe pasti; i ko kamen valja, na njega æe se prevaliti.

Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 Jezik lažan mrzi na one koje satire, i usta koja laskaju grade pogibao.

Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.