Poslovice 25

1 I ovo su prièe Solomunove koje sabraše ljudi Jezekije cara Judina.

Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

2 Slava je Božija skrivati stvar, a slava je carska istraživati stvar.

Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

3 Visina nebu i dubina zemlji i srce carevima ne može se dosegnuti.

Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

4 Uzmi od srebra trosku, i izaæi æe livcu zaklad.

Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

5 Uzmi bezbožnika ispred cara, i utvrdiæe se pravdom prijesto njegov.

Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

6 Ne velièaj se pred carem i ne staj na mjesto gdje stoje vlastelji.

Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

7 Jer je bolje da ti se kaže: hodi gore, nego da te ponize pred knezom da vidiš svojim oèima.

Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

8 Ne idi odmah da se preš, gledaj šta bi èinio napošljetku ako bi te osramotio bližnji tvoj.

Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

9 Raspravi stvar svoju s bližnjim svojim, ali tuðe tajne ne otkrivaj,

Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

10 Da te ne bi psovao ko èuje, i sramota tvoja da ne bi ostala na tebi.

Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

11 Zlatne jabuke u srebrnijem sudima jesu zgodne rijeèi.

Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

12 Zlatna je grivna i nakit od najboljega zlata mudri karaè onome koji sluša.

Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

13 Vjeran je poslanik kao studen šnježna o žetvi onima koji ga pošlju, i rashlaðuje dušu svojim gospodarima.

Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

14 Ko se hvali darom lažnijem, on je kao oblaci i vjetar bez dažda.

Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

15 Strpljenjem se ublažava knez, i mek jezik lomi kosti.

Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

16 Kad naðeš med, jedi koliko ti je dosta, da ne bi najedavši ga se izbljuvao ga.

Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

17 Rijetko neka ti noga stupa u kuæu bližnjega tvojega, da ne bi nasitivši se tebe omrzao na te.

Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

18 Ko god govori lažno svjedoèanstvo na bližnjega svojega, on je kao malj i maè i oštra strijela.

Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

19 Uzdanje je u nevjernika u nevolji zub slomljen i noga uganuta.

Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

20 Ko pjeva pjesme žalosnom srcu, on je kao onaj koji svlaèi haljinu na zimi, i kao ocat na salitru.

Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

21 Ako je gladan nenavidnik tvoj, nahrani ga hljeba, i ako je žedan, napoj ga vode.

Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

22 Jer æeš živo ugljevlje zgrnuti na glavu njegovu, i Gospod æe ti platiti.

Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

23 Sjeverni vjetar nosi dažd, a potajni jezik lice srdito.

Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

24 Bolje je sjedjeti u uglu od krova nego sa ženom svadljivom u kuæi zajednièkoj.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25 Dobar je glas iz daljne zemlje kao studena voda žednoj duši.

Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

26 Pravednik koji pada pred bezbožnikom jest kao izvor nogama zamuæen i kao studenac pokvaren.

Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

27 Jesti mnogo meda nije dobro, i istraživati slavu nije slavno.

Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

28 Ko nema vlasti nad duhom svojim, on je grad razvaljen bez zidova.

Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.