Jób 9

1 Felelt Jób és mondta:

Odpověděv pak Job, řekl:

2 Valóban tudom, hogy így van; miképpen is igazulhat Istennel szemben a halandó?

I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

3 Ha kíván pörölni vele, nem felel neki egyre sem ezer közül.

A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

4 Szívre bölcs, erőre hatalmas! Ki keményítette meg magát ellene és sértetlen maradt?

Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

5 A ki hegyeket mozdít el, s nem is tudják, a melyeket felforgatott haragjában;

On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

6 a ki megreszketteti a földet a helyéről, hogy oszlopai megrendülnek;

On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

7 a ki szól a napnak s nem ragyog fel, s a csillagokra pecsétet tesz;

On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

8 kiterjeszti az eget egymagában s lépdel a tenger magaslatain;

On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9 teremti a gönczölszekerét, az óriont s a fiastyúkot meg a Délnek kamaráit;

On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

10 a ki nagyokat tesz kikutathatatlanúl, csodásokat, úgy hogy számuk sincsen:

On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

11 lám, elvonul mellettem s nem látom, elhalad s nem veszem észre;

Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

12 ha kit elragad, ki utasítaná vissza, ki szólna hozzá mit mívelsz?

Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

13 Isten nem fordítja el haragját, alatta legörnyedtek Ráháb segítői;

Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

14 hát még hogy felelnék én neki, választanám szavaimat vele szemben!

Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

15 A ki, ha igazam volna, nem felelnék, az én bírámhoz könyörögnék.

Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

16 Ha szólítanám s felelne nekem, nem hinném, hogy figyel szavamra.

Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

17 A ki viharban rám rohan, hogy sebeimet sokasítsa ok nélkül.

Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

18 Nem enged lélegzetet vennem, hanem jóllakat keserűségekkel.

Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

19 Ha erőn fordul meg: íme a hatalmas, és ha ítéleten: ki idéz meg engem?

Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

20 Ha igazam volna, szájam ítélne el engem; gáncstalan vagyok, fonákká tesz engem.

Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

21 Gáncstalan vagyok, nem ismerem lelkemet, megvetem életemet!

Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

22 Egyre megy; azért azt mondom: Gáncstalant és gonoszt semmisít ő meg.

Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

23 Ha hirtelen öl az ostor, az ártatlanok elcsüggedésén gúnyolódik.

Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

24 Az ország gonoszok kezébe adatott; bíráinak arczát eltakarja, ha ő nem, ugyan kicsoda?

Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

25 Napjaim pedig gyorsabbak voltak a futárnál, eliramodtak, nem láttak jót.

Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

26 Tovavonultak akár gyékényhajók, mint sas lecsap az étkére.

Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

27 Ha azt mondtam, hadd felejtem el panaszomat, hagyom abba bánatos arczomat s hadd derülök fel:

Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

28 megfélemedtem mind a fájdalmaimtól, tudtam, hogy nem fogsz engem ártatlannak mondani.

Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

29 Nekem bűnösnek kell lennem – minek fáradozzam hát hiába?

Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

30 Ha megmosakodnám hóvízben s lúggal tisztítanám kezeimet:

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

31 akkor a verembe mártanál engem, hogy megutálnának ruháim.

Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

32 Mert nem ember ő mint én, bogy felelhetnék neki, hogy együtt mehetnénk be ítéletre.

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

33 Nem létezik, ki közöttünk dönt, ki rá tenné kezét mindkettőnkre.

Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

34 Távolítsa el rólam vesszejét, s rettentése ne ijesszen engem:

Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

35 majd beszélnék s nem félnék tőle, mert nem olyan vagyok én magamban.

Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.