1 Samuelova 20
1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
And David fled from Naioth in Ramah, and came and said before Jonathan, What have I done? What is my iniquity, and what is my sin before thy father, that he seeks my life?
2 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
And he said to him, Far from it. Thou shall not die. Behold, my father does nothing either great or small, but that he discloses it to me, and why should my father hide this thing from me? It is not so.
3 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
And David swore moreover, and said, Thy father knows well that I have found favor in thine eyes, and he says, Let not Jonathan know this, lest he be grieved. But truly as Jehovah lives, and as thy soul lives, there is but a step between me and death.
4 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
Then Jonathan said to David, Whatever thy soul desires, I will even do it for thee.
5 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
And David said to Jonathan, Behold, tomorrow is the new moon, and I should not fail to sit with the king to eat. But let me go that I may hide myself in the field to the third day at evening.
6 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
If thy father misses me at all, then say, David earnestly asked leave of me that he might run to Bethlehem his city, for it is the yearly sacrifice there for all the family.
7 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
If he says thus, It is well. Thy servant shall have peace. But if he is angry, then know that evil is determined by him.
8 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
Therefore deal kindly with thy servant, for thou have brought thy servant into a covenant of Jehovah with thee. But if there be in me iniquity, kill me thyself, for why should thou bring me to thy father?
9 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
And Jonathan said, Far be it from thee, for if I should at all know that evil were determined by my father to come upon thee, then would I not tell it to thee?
10 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
Then David said to Jonathan, Who shall tell me if perchance thy father answers thee roughly?
11 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
And Jonathan said to David, Come, and let us go out into the field. And they went out both of them into the field.
12 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
And Jonathan said to David, Jehovah, the God of Israel-when I have sounded my father about this time tomorrow, or the third day, behold, if there be good toward David, shall I not then send to thee, and disclose it to thee?
13 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
Jehovah do so to Jonathan, and more also, should it please my father to do thee evil, if I not disclose it to thee, and send thee away that thou may go in peace. And Jehovah be with thee as he has been with my father.
14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
And thou shall not only show me the loving kindness of Jehovah, while I yet live, that I not die,
15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
but also thou shall not cut off thy kindness from my house forever. No, not when Jehovah has cut off the enemies of David every one from the face of the earth.
16 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
So Jonathan made a covenant with the house of David, saying, And Jehovah will require it at the hand of David's enemies.
17 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
And Jonathan caused David to swear again, for the love that he had to him. For he loved him as he loved his own soul.
18 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
Then Jonathan said to him, Tomorrow is the new moon, and thou will be missed because thy seat will be empty.
19 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
And when thou have stayed three days, thou shall go down quickly, and come to the place where thou hid thyself when the business was in hand, and shall remain by the stone Ezel.
20 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
And I will shoot three arrows on the side of it, as though I shot at a mark.
21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
And, behold, I will send the lad, saying, Go, find the arrows. If I say to the lad, Behold, the arrows are on this side of thee, take them, and come, for there is peace to thee and no hurt, as Jehovah lives.
22 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
But if I say thus to the boy, Behold, the arrows are beyond thee, go thy way, for Jehovah has sent thee away.
23 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
And concerning the matter which thou and I have spoken of, behold, Jehovah is between thee and me forever.
24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
So David hid himself in the field. And when the new moon came, the king sat down to eat food.
25 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
And the king sat upon his seat, as at other times, even upon the seat by the wall, and Jonathan stood up, and Abner sat by Saul's side, but David's place was empty.
26 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
Nevertheless Saul spoke nothing that day, for he thought, Something has befallen him. He is not clean. Surely he is not clean.
27 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
And it came to pass on the morrow after the new moon, which was the second day, that David's place was empty. And Saul said to Jonathan his son, Why has the son of Jesse not come in to the food, neither yesterday, nor today?
28 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
And Jonathan answered Saul, David earnestly asked leave of me to go to Bethlehem.
29 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
And he said, Let me go, I pray thee, for our family has a sacrifice in the city, and my brother, he has commanded me. And now, if I have found favor in thine eyes, let me get away, I pray thee, and see my brothers. Therefore he has not come to the king's table.
30 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
Then Saul's anger was kindled against Jonathan, and he said to him, Thou son of a perverse rebellious woman, do I not know that thou have chosen the son of Jesse to thine own shame, and to the shame of thy mother's nakedness?
31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
For as long as the son of Jesse lives upon the ground, thou shall not be established, nor thy kingdom. Therefore now send and fetch him to me, for he shall surely die.
32 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
And Jonathan answered Saul his father, and said to him, Why should he be put to death? What has he done?
33 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
And Saul cast his spear at him to smite him. By this Jonathan knew that it was determined by his father to put David to death.
34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
So Jonathan arose from the table in fierce anger, and ate no food the second day of the month, for he was grieved for David because his father had done him shame.
35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
And it came to pass in the morning, that Jonathan went out into the field at the time appointed with David, and a little lad with him.
36 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
And he said to his lad, Run, now find the arrows which I shoot. And as the lad ran, he shot an arrow beyond him.
37 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
And when the lad was come to the place of the arrow which Jonathan had shot, Jonathan cried after the lad, and said, Is not the arrow beyond thee?
38 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
And Jonathan cried after the lad, Make speed, haste, stay not. And Jonathan's lad gathered up the arrows, and came to his master.
39 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
But the lad knew nothing. Only Jonathan and David knew the matter.
40 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
And Jonathan gave his weapons to his lad, and said to him, Go, carry them to the city.
41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
And as soon as the lad was gone, David arose out of a place toward the South, and fell on his face to the ground, and bowed himself three times. And they kissed each other, and wept one with another until David surpassed him.
42 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.
And Jonathan said to David, Go in peace, inasmuch as we have sworn both of us in the name of Jehovah, saying, Jehovah shall be between me and thee, and between my seed and thy seed, forever. And he arose and departed, and Jonathan went into the city.
