Římanům 9
1 Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
I am speaking the truth as one in union with Christ; it is no lie; and my conscience, enlightened by the Holy Spirit,
2 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
bears me out when I say that there is a great weight of sorrow on me and that my heart is never free from pain.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
I could wish that I were myself accursed and severed from the Christ, for the sake of my people – my own flesh and blood.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
For they are Israelites, and theirs are the adoption as children, the visible presence, the covenants, the revealed Law, the Temple worship, and the promises.
5 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
They are descended from the patriarchs, and, as far as his human nature was concerned, from them came the Christ – he who is supreme over all things, God for ever blessed. Amen. (aiōn g165)
6 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
Not that God’s Word has failed. For it is not all who are descended from Israel who are true Israelites;
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
nor, because they are Abraham’s descendants, are they all his children; but – “It is Isaac’s children who will be called your descendants.”
8 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
This means that it is not the children born in the course of nature who are God’s children, but it is the children born in fulfilment of the promise who are to be regarded as Abraham’s descendants.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
For these words are the words of a promise – “About this time I will come, and Sarah will have a son.”
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
Nor is that all. There is also the case of Rebecca, when she was about to bear children to our ancestor Isaac.
11 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
For in order that the purpose of God, working through selection, might not fail – a selection depending, not on obedience, but on his call – Rebecca was told, before her children were born and before they had done anything either right or wrong,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
that the elder would be a servant to the younger.
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
The words of scripture are – “I loved Jacob, but I hated Esau.”
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
What are we to say, then? Is God guilty of injustice? Heaven forbid!
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
For his words to Moses are – “I will take pity on whom I take pity, and be merciful to whom I am merciful.”
16 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
So, then, all depends, not on human wishes or human efforts, but on God’s mercy.
17 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
In scripture, again, it is said to Pharaoh – “It was for this purpose that I raised you to the throne, to show my power by my dealings with you, and to make my name known throughout the world.”
18 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
So, then, where God wills, he takes pity, and where he wills, he hardens the heart.
19 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
Perhaps you will say to me – “How can anyone still be blamed? For who withstands his purpose?”
20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
I might rather ask “Who are you who are arguing with God?” Does a thing which a person has moulded say to the person who has moulded it “Why did you make me like this?”
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
Has not the potter absolute power over their clay, so that out of the same lump they make one thing for better, and another for common, use?
22 Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
And what if God, intending to reveal his displeasure and make his power known, bore most patiently with the objects of his displeasure, though they were fit only to be destroyed,
23 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
so as to make known his surpassing glory in dealing with the objects of his mercy, whom he prepared beforehand for glory,
24 Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
and whom he called – even us – not only from among the Jews but from among the Gentiles also!
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
This, indeed, is what he says in the book of Hosea – “Those who were not my people, I will call my people, and those who were unloved I will love.
26 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
And in the place where it was said to them – ‘You are not my people’, they will be called sons of the living God.”
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
And Isaiah cries aloud over Israel – “Though the sons of Israel are like the sand of the sea in number, only a remnant of them will escape!
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
For the Lord will execute his sentence on the world, fully and without delay.”
29 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
It is as Isaiah foretold – “Had not the Lord of Hosts spared some few of our people to us, we should have become like Sodom and been made to resemble Gomorrah.”
30 Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
What are we to say, then? Why, that Gentiles, who were not in search of righteousness, secured it – a righteousness which was the result of faith;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
while Israel, which was in search of a Law which would ensure righteousness, failed to discover one.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
And why? Because they looked to obedience, and not to faith, to secure it. They stumbled over the stumbling-block.
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
As scripture says – “See, I place a stumbling-block in Zion – a rock which will prove a hindrance; and he who believes in him will have no cause for shame.”
