Jan 8
1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
except Jesus, who went to the Mount of Olives.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je.
But he went again into the Temple Courts early in the morning, and all the people came to him; and he sat down and taught them.
3 I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku,
Presently, however, the Teachers of the Law and the Pharisees brought a woman who had been caught in adultery, and placed her in the middle of the Court,
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
and said to Jesus, ‘Teacher, this woman was found in the act of adultery.
5 A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
Now Moses, in the Law, commanded us to stone such women to death; what do you say?’
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
They said this to test him, in order to have a charge to bring against him. But Jesus stooped down, and wrote on the ground with his finger.
7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
However, as they continued asking him, he raised himself, and said, ‘Let the person among you who has never done wrong throw the first stone at her.’
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
And again he stooped down, and wrote on the ground.
9 A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci.
When they heard that, they went out one by one, beginning with the eldest; and Jesus was left alone with the woman in the middle of the Court.
10 A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
Raising himself, Jesus said to her, ‘Woman, where are they? Did no one condemn you?’
11 Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
‘No one, Sir,’ she answered. ‘Neither do I condemn you,’ said Jesus ‘go, and do not sin again.’
12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.
Jesus again addressed the people. ‘I am the light of the world,’ he said. ‘The person who follows me will not walk in darkness, but will have the light of life.’
13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
‘You are bearing testimony to yourself!’ exclaimed the Pharisees, ‘your testimony is not trustworthy.’
14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu.
‘Even if I bear testimony to myself,’ answered Jesus, ‘my testimony is trustworthy; for I know where I came from, and where I am going; but you do not know where I come from, nor where I am going.
15 Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného.
You judge by appearances; I judge no one.
16 A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
Yet, even if I were to judge, my judgment would be trustworthy; because I am not alone, but the Father who sent me is with me.
17 A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
Why, in your own Law it is said that the testimony of two persons is trustworthy.
18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
I, who bear testimony to myself, am one, and the Father who sent me also bears testimony to me.’
19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
‘Where is your father, then?’ they asked. ‘You know neither me nor my Father,’ replied Jesus. ‘If you had known me, you would have also known my Father.’
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
These statements Jesus made in the Treasury, while teaching in the Temple Courts. Yet no one arrested him, for his time had not then come.
21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
Jesus again spoke to the people. ‘I am going away,’ he said, ‘and you will look for me, but you will die in your sin; you cannot come where I am going.’
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
‘Is he going to kill himself,’ the people exclaimed, ‘that he says – “You cannot go where I am going”?’
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
‘You,’ added Jesus, ‘are from below, I am from above; you are of this present world, I am not;
24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých.
and so I told you that you would die in your sins, for, unless you believe that I am what I am, you will die in your sins.’
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám.
‘Who are you?’ they asked. ‘Why ask exactly what I have been telling you?’ said Jesus.
26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
‘I have still much that concerns you to speak of and to pass judgment on; yet he who sent me may be trusted, and I speak to the world only of the things which I have heard from him.’
27 Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim.
They did not understand that he meant the Father.
28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.
So Jesus added, ‘When you have lifted up the Son of Man, then you will understand that I am what I am, and that I do nothing of myself, but that I say just what the Father has taught me.
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
Moreover, he who sent me is with me; he has not left me alone; for I always do what pleases him.’
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
While he was speaking in this way, many came to believe in him.
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
So Jesus went on to say to those who had believed him, ‘If you remain constant to my message, you are truly my disciples;
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
and you will find out the truth, and the truth will set you free.’
33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete?
‘We are descendants of Abraham,’ was their answer, ‘and have never yet been in slavery to anyone. What do you mean by saying “you will be set free”?’
34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
‘In truth I tell you,’ replied Jesus, ‘everyone who sins is a slave to sin.
And a slave does not remain in the home always; but a son remains always. (aiōn g165)
36 Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.
If, then, the Son sets you free, you will be free indeed!
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás.
I know that you are descendants of Abraham; yet you are seeking to put me to death, because my message finds no place in your hearts.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte.
I tell you what I have myself seen in the presence of my Father; and you, in the same way, do what you have learned from your father.’
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
‘Our father is Abraham,’ was their answer. ‘If you are Abraham’s children,’ replied Jesus, ‘do what Abraham did.
40 Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil.
But, as it is, you are seeking to put me to death – a man who has told you the truth as he heard it from God. Abraham did not act in that way.
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha.
You are doing what your own father does.’ ‘We are not bastards,’ they said, ‘we have one Father – God himself.’
42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
‘If God were your Father,’ Jesus replied, ‘you would have loved me, for I came out from God, and now am here; and I have not come of myself, but he sent me as his messenger.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé.
How is it that you do not understand what I say? It is because you cannot bear to listen to my message.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
As for you, you are children of your father the devil, and you are determined to do what your father loves to do. He was a murderer from the first, and did not stand by the truth, because there is no truth in him. Whenever he lies, he does what is natural to him; because he is a liar, and the father of lying.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
But, as for me, it is because I speak the truth to you that you do not believe me.
46 Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
Which of you can convict me of sin? Why then don’t you believe me, if I am speaking truth?
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
The person who comes from God listens to God’s teaching; the reason why you do not listen is because you do not come from God.’
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
‘Aren’t we right, after all,’ replied the people, ‘in saying that you are a Samaritan, and are possessed by a demon?’
49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
‘I am not possessed by a demon,’ Jesus answered, ‘but I am honouring my Father; and yet you dishonour me.
50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
Not that I am seeking honour for myself; there is one who is seeking my honour, and he decides.
In truth I tell you, if anyone lays my message to heart, he will never really die.’ (aiōn g165)
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. (aiōn g165)
‘Now we are sure that you are possessed by a demon,’ the people replied. ‘Abraham died, and so did the prophets; and yet you say “If anyone lays my message to heart, they will never know death.” (aiōn g165)
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš?
Are you greater than our ancestor Abraham, who died? And the prophets died too. Whom do you make yourself out to be?’
54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
‘If I do honour to myself,’ answered Jesus, ‘such honour counts for nothing. It is my Father who does me honour – and you say that he is your God;
55 Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
and yet you have not learned to know him; but I know him; and, if I were to say that I do not know him, I should be a liar like you; but I do know him, and I lay his message to heart.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
Your ancestor Abraham rejoiced that he would see my day; and he did see it, and was glad.’
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
‘You are not fifty years old yet,’ the people exclaimed, ‘and have you seen Abraham?’
58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.
‘In truth I tell you,’ replied Jesus, ‘before Abraham existed I was.’
59 I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.
At this they took up stones to throw at him; but Jesus hid himself, and left the Temple Courts.
