Jan 6
1 Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské.
After this, Jesus crossed the Sea of Galilee – otherwise called the Lake of Tiberias.
2 A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
A great crowd of people, however, followed him, because they saw the signs of his mission in his work among those who were sick.
3 I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
Jesus went up the hill, and sat down there with his disciples.
4 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
It was near the time of the Jewish Festival of the Passover.
5 Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
Looking up, and noticing that a great crowd was coming towards him, Jesus said to Philip, ‘Where are we to buy bread for these people to eat?’
6 (Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.)
He said this to test him, for he himself knew what he meant to do.
7 Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
‘Even if we spent a years’ wages on bread,’ answered Philip, ‘it would not be enough for each of them to have a little.’
8 Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
‘There is a boy here,’ said Andrew, another of his disciples, Simon Peter’s brother,
9 Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
‘Who has five barley loaves and two fish; but what is that for so many?’
10 I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
‘Make the people sit down,’ said Jesus. It was a grassy spot; so the people, who numbered about five thousand, sat down,
11 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli.
and then Jesus took the loaves, and, after saying the thanksgiving, distributed them to those who were sitting down; and the same with the fish, giving the people as much as they wanted.
12 A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
When they were satisfied, Jesus said to his disciples, ‘Collect the broken pieces that are left, so that nothing may be wasted.’
13 I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli.
The disciples did so, and filled twelve baskets with the pieces of the five barley loaves, which were left after all had eaten.
14 Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
When the people saw the signs which Jesus gave, they said, ‘This is certainly the prophet who was to come into the world.’
15 Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
But Jesus, having discovered that they were intending to come and carry him off to make him king, went again up the hill, quite alone.
16 Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
When evening fell, his disciples went down to the sea,
17 A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
and, getting into a boat, began to cross to Capernaum. By this time darkness had set in, and Jesus had not yet come back to them;
18 Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
the sea, too, was getting rough, for a strong wind was blowing.
19 A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se.
When they had rowed three or four miles, they caught sight of him walking on the water and approaching the boat, and they were frightened.
20 On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
But Jesus said to them, ‘It is I; do not be afraid!’
21 I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
And after this they were glad to take him into the boat; and the boat at once arrived off the shore, for which they had been making.
22 Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
The people who remained on the other side of the sea had seen that only one boat had been there, and that Jesus had not gone into it with his disciples, but that they had left without him.
23 (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán, )
Some boats, however, had come from Tiberias, from near the spot where they had eaten the bread after the Master had said the thanksgiving.
24 Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
So, on the next day, when the people saw that Jesus was not there, or his disciples either, they themselves got into the boats, and went to Capernaum to look for him.
25 A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
And, when they found him on the other side of the sea, they said, ‘When did you get here, Rabbi?’
26 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
‘In truth I tell you,’ answered Jesus, ‘it is not because of the signs which you saw that you are looking for me, but because you had the bread to eat and were satisfied.
27 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. (aiōnios g166)
Work, not for the food that perishes, but for the food that lasts for eternal life, which the Son of Man will give you; for on him the Father – God himself – has set the seal of his approval.’ (aiōnios g166)
28 Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
‘How,’ they asked, ‘are we to do the work that God wants us to do?’
29 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
‘The work that God wants you to do,’ answered Jesus, ‘is to believe in him whom God sent as his messenger.’
30 I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
‘What sign, then,’ they asked, ‘are you giving, which we may see, and so believe you? What is the work that you are doing?
31 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
Our ancestors had the manna to eat in the desert; as scripture says – “He gave them bread from heaven to eat.”’
32 Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
‘In truth I tell you,’ replied Jesus, ‘Moses did not give you the bread from heaven, but my Father does give you the true bread from heaven;
33 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu.
for the bread that God gives is that which comes down from heaven, and gives life to the world.’
34 I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
‘Master,’ they exclaimed, ‘give us that bread always!’
35 Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
‘I am the life-giving bread,’ Jesus said to them, ‘whoever comes to me will never be hungry, and whoever believes in me will never thirst again.
36 Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
But, as I have said already, you have seen me, and yet you do not believe in me.
37 Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
All those whom the Father gives me will come to me; and no one who comes to me will I ever turn away.
38 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
For I have come down from heaven, to do, not my own will, but the will of him who sent me;
39 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
and his will is this – that I should not lose one of all those whom he has given me, but should raise them up at the Last day.
40 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (aiōnios g166)
For it is the will of my Father that everyone who sees the Son, and believes in him, should have immortal life; and I myself will raise him up at the Last day.’ (aiōnios g166)
41 I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil.
The people began murmuring against Jesus for saying – “I am the bread which came down from heaven.”
42 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
‘Is not this Jesus, Joseph’s son,’ they asked, ‘whose father and mother we know? How is it that he now says that he has come down from heaven?’
43 Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
‘Do not murmur among yourselves,’ said Jesus in reply.
44 Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
‘No one can come to me, unless the Father who sent me draws him to me; and I will raise him up at the Last day.
45 Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
It is said in the prophets – “And they will all be taught by God.” Everyone who is taught by the Father and learns from him comes to me.
46 Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce.
Not that anyone has seen the Father, except him who is from God – he has seen the Father.
In truth I tell you, the person who believes in me has eternal life. (aiōnios g166)
48 Jáť jsem ten chléb života.
I am the life-giving bread.
49 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
Your ancestors ate the manna in the desert, and yet died.
50 Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť.
The bread that comes down from heaven is such that whoever eats of it will never die.
51 Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. (aiōn g165)
I am the living bread that has come down from heaven. If anyone eats of this bread, they will live for ever; and the bread that I will give is my flesh, which I will give for the life of the world.’ (aiōn g165)
52 Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti?
They began disputing with one another, ‘How is it possible for this man to give us his flesh to eat?’
53 I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
‘In truth I tell you,’ answered Jesus, ‘unless you eat the flesh of the Son of Man, and drink his blood, you have not life within you.
54 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. (aiōnios g166)
Everyone who takes my flesh for their food, and drinks my blood, has eternal life; and I will raise them up at the Last day. (aiōnios g166)
55 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
For my flesh is true food, and my blood true drink.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
Everyone who takes my flesh for their food, and drinks my blood, remains united to me, and I to them.
57 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
As the living Father sent me as his messenger, and as I live because the Father lives, so the person who takes me for their food will live because I live.
58 Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. (aiōn g165)
That is the bread which has come down from heaven – not such as your ancestors ate, and yet died; the person who takes this bread for their food will live for ever.’ (aiōn g165)
59 Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum.
All this Jesus said in a synagogue, when he was teaching in Capernaum.
60 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?
On hearing it, many of his disciples said, ‘This is harsh doctrine! Who can bear to listen to it?’
61 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
But Jesus, aware that his disciples were murmuring about it, said to them,
62 Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl?
‘Is this a hindrance to you? What, then, if you should see the Son of Man ascending where he was before?
63 Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou.
It is the Spirit that gives life; human strength achieves nothing. In the teaching that I have been giving you there is Spirit and there is life.
64 Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
Yet there are some of you who do not believe in me.’ For Jesus knew from the first who they were that did not believe in him, and who it was that would betray him;
65 I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého.
and he added, ‘This is why I told you that no one can come to me, unless enabled by the Father.’
66 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
After this many of his disciples drew back, and did not go about with him any longer.
67 Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?
So Jesus said to the Twelve, ‘Do you also wish to leave me?’
But Simon Peter answered, ‘Master, to whom would we go? Eternal life is in your teaching; (aiōnios g166)
69 A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
and we have learned to believe and to know that you are the Holy One of God.’
70 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
‘Didn’t I myself choose you to be the Twelve?’ replied Jesus, ‘and yet, even of you, one is playing the devil’s part.’
71 A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
He meant Judas, the son of Simon Iscariot, who was about to betray him, though he was one of the Twelve.
