Jób 40

1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

Un Tas Kungs atbildēja Ījabam un sacīja:

2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

Vai vainotājs ies tiepties ar to Visuvareno? Kas Dievu pamāca, lai uz to atbild!

3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

Bet Ījabs atbildēja Tam Kungam un sacīja:

4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

Redzi, es esmu mazs, ko lai es Tev atbildu? Es likšu roku uz muti.

5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

Es reiz esmu runājis, bet vairs neatbildēšu; un otru reiz, bet vairs to nedarīšu.

6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

Un Tas Kungs atbildēja Ījabam no vētras un sacīja:

7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Apjoz jel kā vīrs savus gurnus, tad Es tev gribu vaicāt, un tu mani māci.

8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

Vai tu Manu tiesu iznīcināsi, vai tu Mani pazudināsi, ka tu būtu taisns?

9 Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

Jeb vai tev ir tāds elkonis kā tam stipram Dievam, vai tev ir pērkona balss kā viņam?

10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

Aptērpies tad ar greznību un augstību, un apģērbies ar lielu godu un godību.

11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

Izgāz savas dusmības bardzību, un uzlūko visus lepnos un pazemo tos.

12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

Uzlūko visus lepnos un gāz tos zemē un satriec tos bezdievīgos savā vietā.

13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

Guldi tos kapā pīšļos un sedz viņu vaigus ar tumsību.

14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

Tad arī Es tevi teikšu, ka tava labā roka tev palīdzējusi.

15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

Redzi nu, beēmots (upes-zirgs), ko Es līdz ar tevi esmu radījis, ēd zāli kā vērsis.

16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

Redzi jel, viņa spēks ir viņa gurnos un viņa stiprums viņa vēdera dzīslās.

17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

Viņš kustina savu asti kā ciedra koku, viņa cisku dzīslas kopā ir sapītas.

18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

Viņa kauli ir kā ciets varš, viņa locekļi kā dzelzs mieti.

19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

Viņš ir Dieva ceļu pirmais; kas viņu radījis, Tas viņam devis savu zobenu.

20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

Kalni viņam izdod barību, un tur trencās visi lauka zvēri.

21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

Koku biezumā viņš apgulstas, niedrēs un dūņās paslēpies.

22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

Koku biezums viņu apsedz ar savu ēnu, upes kārkli viņu apslēpj.

23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

Redzi, kad upe plūst, tad viņš nedreb, viņš ir drošs, kad Jardāne pat līdz viņa mutei celtos.

24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

Vai viņu var gūstīt, viņa acīm redzot? vai viņam virvi var vilkt caur nāsīm?