Židům 8
1 Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.
To sum up what I have been saying: Such is the high priest that we have, one who has taken his seat at the right hand of the throne of God’s Majesty in heaven,
2 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.
where he serves in the sanctuary, in that true tent set up by the Lord and not by man.
3 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.
Every high priest is appointed for the purpose of offering gifts and sacrifices to God; it follows, therefore, that this high priest must have some offering to make.
4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,
If he were, however, still on earth, he would not even be a priest, since there are already priests who offer the gifts as the Law directs.
5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.
(These priests, it is true, are engaged in a service which is only a copy and shadow of the heavenly realities, as is shown by the directions given to Moses when he was about to construct the tent. “Look to it,” are the words, “that you make every part in accordance with the pattern shown you on the mountain.”)
6 Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
But Jesus, as we see, has obtained a ministry as far excelling theirs, as the covenant of which he is the intermediary, based, as it is, on better promises, excels the former covenant.
7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
If that first covenant had been faultless, there would have been no occasion for a second.
8 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
But, finding fault with the people, God says – “‘A time is coming,’ says the Lord, ‘When I will ratify a new covenant with the people of Israel and with the people of Judah –
9 Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.
Not such a covenant as I made with their ancestors on the day when I took them by the hand to lead them out of the land of Egypt. For they did not abide by their covenant with me, and therefore I disregarded them,’ says the Lord.
10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
‘This is the covenant that I will make with the people of Israel after those days,’ says the Lord. ‘I will impress my laws on their minds, and will inscribe them on their hearts; and I will be their God, and they will be my people.
11 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
There will be no need for anyone to instruct their fellow citizen, or for a person to say to their relatives “Learn to know the Lord”; for everyone will know me, from the lowest to the highest.
12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
For I will be merciful to their wrongdoings, and I will no longer remember their sins.’”
13 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.
By speaking of a new covenant, God at once renders the former covenant obsolete; and whatever becomes obsolete and loses its force is virtually annulled.
