Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, greets the twelve tribes that are living abroad.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
My friends, whatever trials you may face from time to time, always regard them as a reason for rejoicing,
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
knowing, as you do, that the testing of your faith develops endurance.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
And let endurance do its work perfectly, so that you may be altogether perfect, and in no respect lacking.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
If any one of you lacks wisdom, they should ask wisdom from the God who gives freely to everyone without reproach, and it will be given to them.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But they should ask with confidence, never doubting; for the person who doubts is like a wave of the sea driven here and there at the mercy of the wind –
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
Such a person must not expect that they will receive anything from the Lord,
8 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
vacillating as they are, irresolute at every turn.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
Let a follower in humble circumstances be proud of their exalted position,
10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
but a rich follower of their humiliation; for the rich will pass away like a wild flower.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
As the sun rises, and the hot wind blows, the plant withers, its flower fades, and all its beauty is gone. So is it with the rich. In the midst of their pursuits they will wither away.
12 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
Blessed is the person who remains firm under temptation, for, when they have stood the test, they will receive the crown of life, which the Lord has promised to those who love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
Let no one say, when they are tempted, ‘It is God who is tempting me!’ For God, who cannot be tempted to do wrong, does not himself tempt anyone.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
A man is in every case tempted by their own passions – allured and enticed by them.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Then passion conceives and gives birth to sin, and sin, on reaching maturity, brings forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Do not be deceived, my dear friends.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
Every good thing given us, and every perfect gift, is from above, and comes down to us from the Father of the lights in the heavens, who is himself never subject to change or to eclipse.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Because he so willed, he gave us life, through the message of the truth, so that we should be, as it were, a kind of first fruits of his creation.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Mark this, my dear friends – Let everyone be quick to listen, slow to speak, and slow to get angry;
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
for human anger does not forward the righteous purpose of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Therefore, get rid of all filthiness and whatever wickedness still remains, and in a humble spirit receive that message which has been planted in your hearts and is able to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
Put that message into practice, and do not merely listen to it – deceiving yourselves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
For, when anyone listens to it and does not practice it, they are like a person looking at their own face in a mirror.
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
They look at themselves, then go on their way,
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
but the person who looks carefully into the perfect Law, the Law of freedom, and continues to do so, not listening to it and then forgetting it, but putting it into practice – that person will be blessed in what they do.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
When a person appears to be religious, yet does not bridle their tongue, but imposes on their own conscience, that person’s religious observances are valueless.
27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
That religious observance which is pure and spotless in the eyes of God our Father is this – to visit orphans and widows in their trouble, and to keep oneself uncontaminated by the world.
