Židům 4
1 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
We must, therefore, be very careful, though there is a promise still standing that we will enter upon God’s rest, that none of you even appear to have missed it.
2 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.
For we have had the good news told us just as they had. But the message which they heard did them no good, since they did not share the faith of those who were attentive to it.
3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa.
Upon that rest we who have believed are now entering. As God has said – “In my wrath I swore – ‘They will never enter upon my rest;’” Although God’s work was finished at the creation of the world;
4 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
for, in a passage referring to the seventh day, you will find these words – “God rested on the seventh day after all his work.”
5 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
On the other hand, we read in that passage – “They will never enter upon my rest.”
6 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru,
Since, then, there is still a promise that some will enter upon this rest, and since those who were first told the good news did not enter upon it, because of their disbelief,
7 Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest: ) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
again God fixed a day. “Today,” he said, speaking after a long interval through the mouth of David, in the passage already quoted – “If today you hear God’s voice harden not your hearts.”
8 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
Now if Joshua had given “rest” to the people, God would not have spoken of another and later day.
9 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
There is, then, a Sabbath rest still awaiting God’s people.
10 Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
For the person who enters upon God’s rest do themselves rest after their work, just as God did.
11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
Let us, therefore, make every effort to enter upon that rest, so that none of us fall through such disbelief as that of which we have had an example.
12 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
God’s message is a living and active power, sharper than any two-edged sword, piercing its way until it penetrates soul and spirit – not the joints only but the marrow – and detecting the inmost thoughts and purposes of the mind.
13 A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
There is no created thing that can hide itself from the sight of God. Everything is exposed and laid bare before the eyes of him to whom we have to give account.
14 Protož majíce velikého nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.
We have, then, in Jesus, the Son of God, a great high priest who has passed into the highest heaven; let us, therefore, hold fast to the faith which we have professed.
15 Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
Our high priest is not one unable to sympathise with our weaknesses, but one who has in every way been tempted, exactly as we have been, but without sinning.
16 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
Therefore, let us draw near boldly to the throne of love, to find pity and love for the hour of need.
