Židům 11
1 Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.
Faith is the realisation of things hoped for – the proof of things not seen.
2 Pro ni zajisté svědectví došli předkové.
And it was for faith that the people of old were renowned.
3 Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno. (aiōn g165)
Faith enables us to perceive that the universe was created at the bidding of God – so that we know that what we see was not made out of visible things. (aiōn g165)
4 Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kterouž svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu, umřev, ještě mluví.
Faith made the sacrifice which Abel offered to God a better sacrifice than Cain’s, and won him renown as a righteous man, God himself establishing his renown by accepting his gifts; and it is by the example of his faith that Abel, though dead, still speaks.
5 Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.
Faith led to Enoch’s removal from earth, so that he might not experience death. “He could not be found because God had removed him.” For, before his removal, he was renowned as having pleased God;
6 Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.
but without faith it is impossible to please him, for he who comes to God must believe that God exists, and that he rewards those who seek for him.
7 Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze nějž potupil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.
It was faith that enabled Noah, after he had received the divine warning about what could not then be foreseen, to build, in reverent obedience, an ark in which to save his family. By his faith he condemned the world, and became possessed of that righteousness which follows on faith.
8 Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam přijde.
It was faith that enabled Abraham to obey the call that he received, and to set out for the place which he was afterwards to obtain as his own; and he set out not knowing where he was going.
9 Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.
It was faith that made him go to live as an emigrant in the promised land – as in a strange country – living there in tents with Isaac and Jacob, who shared the promise with him.
10 Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.
For he was looking for the city with the sure foundations, whose architect and builder is God.
11 Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, kterýž zaslíbil.
Again, it was faith that enabled Sarah to conceive (though she was past the age for childbearing), because she felt sure that he who had given her the promise would not fail her.
12 A protož i z jednoho, a to již umrtveného, rozplodilo se potomků, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském.
And so from one man – and that when his powers were dead – there sprang a people as numerous “as the stars in the heavens or the countless grains of sand on the shore.”
13 Podlé víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.
All these died sustained by faith. They did not obtain the promised blessings, but they saw them from a distance and welcomed the sight, and they acknowledged themselves to be only foreigners and strangers on the earth.
14 Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.
Those who speak like this show plainly that they are seeking their homeland.
15 A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti.
If they had been thinking of the land that they had left, they could have found opportunities to return.
16 Ale oni lepší žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo připravil jim město.
But no, they were longing for a better, a heavenly, land! And therefore God was not ashamed to be called their God; indeed he had already prepared them a city.
17 Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,
It was faith that enabled Abraham, when put to the test, to offer Isaac as a sacrifice – he who had received the promises offering up his only son,
18 K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,
of whom it had been said – “It is through Isaac that there will be descendants to bear your name.”
19 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti. Pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.
For he argued that God was even able to raise a man from the dead – and indeed, figuratively speaking, Abraham did receive Isaac back from the dead.
20 Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.
It was faith that enabled Isaac to bless Jacob and Esau, even with regard to the future.
21 Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se na vrch hůlky své.
Faith enabled Jacob, when dying, to give his blessing to each of the sons of Joseph, and “to bow himself in worship as he leant on the top of his staff.”
22 Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil.
Faith caused Joseph, when his end was near, to speak of the future migration of the Israelites, and to give instructions with regard to his bones.
23 Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, proto že viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.
Faith caused the parents of Moses to hide the child for three months after his birth, for they saw that he was a beautiful child; and they would not respect the king’s order.
24 Věrou Mojžíš, byv již dorostlý, odepřel slouti synem dcery Faraonovy,
It was faith that caused Moses, when he was grown up, to refuse the title of “son of a daughter of Pharaoh.”
25 Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,
He preferred sharing the hardships of God’s people to enjoying the short-lived pleasures of sin.
26 Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k odplatě.
For he counted “the reproaches that are heaped on the Christ” of greater value than the treasures of Egypt, looking forward, as he did, to the reward awaiting him.
27 Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl neviditelného, tak se utvrdil.
Faith caused him to leave Egypt, though undaunted by the king’s anger, for he was strengthened in his endurance by the vision of the invisible God.
28 Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, kterýž hubil prvorozené, nedotekl se jich.
Faith led him to institute the Passover and the sprinkling of the blood, so that the Destroyer might not touch the eldest children of the Israelites.
29 Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.
Faith enabled the people to cross the Red Sea, as if it had been dry land, while the Egyptians, when they attempted to do so, were drowned.
30 Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.
Faith caused the walls of Jericho to fall after being encircled for seven days.
31 Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.
Faith saved Rahab, the prostitute, from perishing with the unbelievers, after she had entertained the spies with friendliness.
32 A coť mám více praviti: Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.
Need I add anything more? Time would fail me if I attempted to relate the stories of Gideon, Barak, Samson, and Jephthah, and those of David, Samuel, and the prophets.
33 Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,
By their faith they subdued kingdoms, ruled righteously, gained the fulfilment of God’s promises, shut the mouths of lions,
34 Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.
quelled the fury of the flames, escaped the edge of the sword, found strength in the hour of weakness, displayed their prowess in war, and routed hostile armies.
35 Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.
Women received back their dead raised to life. Some were tortured on the wheel, and refused release in order that they might rise to a better life.
36 Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.
Others had to face taunts and blows, and even chains and imprisonment.
37 Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno,
They were stoned to death, they were tortured, they were swan asunder, they were put to the sword; they wandered about clothed in the skins of sheep or goats, destitute, persecuted, ill-used –
38 Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.
people of whom the world was not worthy – roaming in lonely places, and on the mountains, and in caves and holes in the ground.
39 A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
Yet, though they all won renown by their faith, they did not obtain the final fulfilment of God’s promise;
40 Proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.
since God had in view some better thing for us, so that they would only reach perfection together with us.
