Galatským 4
1 Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,
My point is this – as long as the heir is under age, there is no difference between him and a slave, though he is master of the whole estate.
2 Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.
He is subject to the control of guardians and stewards, during the period for which his father has power to appoint them.
3 Tak i my když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.
And so is it with us; when we were under age, as it were, we were slaves to the puerile teaching of this world;
4 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem,
but, when the full time came, God sent his Son – born a woman’s child, born subject to Law –
5 Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
to ransom those who were subject to Law, so that we might take our position as sons.
6 A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče.
And it is because you are sons that God sent into our hearts the Spirit of his Son, with the cry – “Abba, our Father.”
7 A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.
You, therefore, are no longer a slave, but a son; and, if a son, then an heir also, by God’s appointment.
8 Ale tehdáž, neznavše Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.
Yet formerly, in your ignorance of God, you became slaves to “gods” which were no gods.
9 Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?
But now that you have found God – or, rather, have been found by him – how is it that you are turning back to that poor and feeble puerile teaching, to which yet once again you are wanting to become slaves?
10 Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.
You are scrupulous in keeping days and months and seasons and years!
11 Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.
You make me fear that the labour which I have spent on you may have been wasted.
12 Buďte jako já, nebo i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.
I entreat you, friends, to become like me, as I became like you. You have never done me any wrong.
13 Nebo víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprvé.
You remember that it was owing to bodily infirmity that on the first occasion I told you the good news.
14 A pokušení mé na těle mém nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.
And as for what must have tried you in my condition, it did not inspire you with scorn or disgust, but you welcomed me as if I had been an angel of God – or Christ Jesus himself!
15 Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že kdyby to možné bylo, oči své vyloupíce, byli byste mi dali.
What has become then, of your blessings? For I can bear witness that, had it been possible, you would have torn out your eyes and given them to me!
16 Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?
Am I to think, then, that I have become your enemy by telling you the truth?
17 Milujíť vás nedobře, nýbrž odstrčiti nás chtějí, abyste vy je milovali.
Certain people are seeking your favour, but with no honourable object. No, indeed, they want to isolate you, so that you will have to seek their favour.
18 Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.
It is always honourable to have your favour sought in an honourable cause, and not only when I am with you, my dear children –
19 Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás, )
you for whom I am again enduring a mother’s pains, until a likeness to Christ will have been formed in you.
20 Chtěl bych přítomen vám býti nyní, a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.
But I could wish to be with you now and speak in a different tone, for I am perplexed about you.
21 Povězte mi, kteří pod zákonem chcete býti, nepozorujete-liž zákona?
Tell me, you who want to be still subject to Law – Why don’t you listen to the Law?
22 Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z děvky, a druhého z svobodné.
Scripture says that Abraham had two sons, one the child of the slave-woman and the other the child of the free woman.
23 Ale ten z děvky podlé těla se narodil, ten pak z svobodné podlé zaslíbení.
But the child of the slave-woman was born in the course of nature, while the child of the free woman was born in fulfilment of a promise.
24 Kteréžto věci u figůře se staly. Nebo toť jsou ti dva zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.
This story may be taken as an allegory. The women stand for two covenants. One covenant, given from Mount Sinai, produces a race of slaves and is represented by Hagar.
25 Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.
Hagar stands for Mount Sinai in Arabia, and represents the Jerusalem of today, for she and her children are in slavery.
26 Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.
But the Jerusalem above is free, and she it is who is our mother.
27 Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více než ta, kteráž má muže.
For scripture says – “Rejoice, you barren one, who have never given birth, break into shouts, you who are never in labour, for many are the children of her who is desolate – yes, more than of her who has a husband.”
28 Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
As for ourselves, friends, we, like Isaac, are children born in fulfilment of a promise.
29 Ale jakož tehdáž ten podlé těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl podlé Ducha, tak i nyní.
Yet at that time the child born in the course of nature persecuted the child born by the power of the Spirit; and it is the same now.
30 Než co praví písmo? Vyvrz děvku i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn děvky s synem svobodné.
But what does the passage of scripture say? “Send away the slave-woman and her son; for the slave’s son will not be coheir with the son of the free woman.”
31 A tak, bratří, nejsmeť synové děvky, ale svobodné.
And so, friends, we are not children of a slave, but of her who is free.
