Skutky Apoštolů 17
1 A prošedše Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla škola Židovská.
After passing through Amphipolis and Apollonia, Paul and Silas came to Thessalonica. Here the Jews had a synagogue;
2 Tedy Pavel podlé obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z písem,
and, following his usual custom, Paul joined them, and for three Sabbaths addressed them, drawing his arguments from the scriptures.
3 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám.
He laid before them and explained that the Christ must undergo suffering and rise from the dead; and ‘It is this man,’ he declared, ‘who is the Christ – this Jesus about whom I am telling you.’
4 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemalo.
Some of the people were convinced, and threw in their lot with Paul and Silas, as did also a large body of Greeks who were accustomed to join in the Jewish services, and a great number of leading women.
5 Ale zažženi byvše závistí Židé nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a nešlechetné lidi, a shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid.
But the Jewish leaders, becoming jealous, engaged some worthless fellows from the streets, and, getting a mob together, kept the city in an uproar. They attacked Jason’s house, with the intention of bringing Paul and Silas before the Popular Assembly;
6 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli.
and, not finding them there, they proceeded to drag Jason and some of the Lord’s followers before the city magistrates, shouting out, ‘These men, who have turned the world upside down, have now come here,
7 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, totiž Ježíše.
and have been harboured by Jason! They are all defying the decrees of the Emperor. They say that someone else is king – a man called Jesus!’
8 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž to slyšeli.
On hearing this, the people and the city magistrates were much concerned;
9 Ale přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je.
and, before letting them go, they took bail from Jason and the others.
10 Bratří pak hned v noci vyslali i Pavla i Sílu do Berie. Kteříž přišedše tam, vešli do školy Židovské.
That very night the followers sent Paul and Silas off to Beroea; and on reaching that place, they went to the Jewish synagogue.
11 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteříž přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce písma, tak-li by ty věci byly.
These Jews of Beroea were better disposed than those in Thessalonica, for they welcomed the message with great readiness, and daily examined the scriptures to see if what was said was true.
12 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemalo.
As a consequence, many of them became believers in Christ, besides a considerable number of Greek women of position, and of men also.
13 A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy.
But, when the Jewish leaders in Thessalonica found out that God’s message had been delivered by Paul at Beroea, they came there too, exciting and disturbing the minds of the people.
14 Ale hned bratří vyslali Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus pozůstali tu.
The followers immediately arranged for Paul to go away to the coast, but both Silas and Timothy stayed behind in Beroea.
15 Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase.
The friends who escorted Paul took him as far as Athens, and, after receiving a message for Silas and Timothy to join him as quickly as possible, they started on their return.
16 A když Pavel čekal jich v Atenách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě.
While Paul was waiting for them at Athens, his heart was stirred at seeing the whole city full of idols.
17 I rozmlouval s Židy a nábožnými v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili.
So he argued in the synagogue with the Jews and with those who joined in their worship, as well as daily in the public Square with those who happened to be there.
18 Tedy někteří z Epikureů a Stoických mudrců hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak: Zdá se býti cizích bohů zvěstovatel. Nebo jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval.
Among others, some Epicurean and Stoic Philosophers joined issue with him. Some asked ‘What is this prater wanting to make out?’, while others said ‘He seems to be a preacher of foreign Deities.’ (This was because he was telling the good news about Jesus and the resurrection).
19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, řkouce: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ?
So they laid hold of him and took him to the Court of Areopagus. ‘May we hear,’ they asked, ‘what new teaching this is which you are giving?
20 Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo.
For you are bringing some strange things to our notice, and we should like to know what they mean.’
21 (Atenští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.)
(All Athenians and the foreigners staying in the city found no time for anything else but telling, or listening to, the last new thing.)
22 Tedy Pavel, stoje u prostřed Areopágu, řekl: Muži Atenští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi.
So Paul took his stand in the middle of the Court, and said – ‘People of Athens, on every hand I see signs of your being very devout.
23 Nebo procházeje a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám.
For as I was going about, looking at your sacred shrines, I came upon an altar with this inscription – “To an Unknown God.” What, therefore, you worship in ignorance, that I am now proclaiming to you.
24 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných;
The God who made the world and all things that are in it – he, Lord as he is of heaven and earth, does not live in temples made by hands,
25 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko.
neither do human hands minister to his wants, as though he needed anything, since he himself gives, to all, life, and breath, and all things.
26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich,
He made all races of the earth’s surface – fixing a time for their rise and fall, and the limits of their settlements –
27 Aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás.
That they might search for God, if by any means they might feel their way to him and find him. And yet he is not really far from any one of us;
28 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.
for in him we live and move and are. To use the words of some of your own poets – “His offspring, too, are we.”
29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem aneb důvtipem lidským vyrytému, byl podoben.
Therefore, as the offspring of God, we must not think that the Deity has any resemblance to anything made of gold, or silver, or stone – a work of human art and imagination.
30 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,
True, God looked with indulgence on the days of people’s ignorance, but now he is announcing to everyone everywhere the need for repentance,
31 Proto že uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.
because he has fixed a day on which he intends to judge the world with justice, by a man whom he has appointed – and of this he has given all people a pledge by raising this man from the dead.’
32 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom podruhé.
On hearing of a resurrection of the dead, some began jeering, but others said that they wanted to hear what he had to say about that another time.
33 A tak Pavel vyšel z prostředku jejich.
And so Paul left the Court.
34 Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.
There were, however, some people who joined him, and became believers in Christ. Among them were Dionysius, a member of the Court of Areopagus, a woman named Damaris, and several others.
