1 Korintským 14
1 Stůjtež o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.
Seek this love earnestly, and strive for spiritual gifts, above all for the gift of preaching.
2 Nebo ten, kdož mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.
The person who, when speaking, uses the gift of “tongues” is speaking, not to people, but to God, for no one understands them; yet in spirit they are speaking of hidden truths.
3 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.
But those who preach are speaking to their fellow men and women words that will build up faith, and give them comfort and encouragement.
4 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale ten, kdož prorokuje, církev vzdělává.
Those who, when speaking, use the gift of “tongues” builds up their own faith, while those who preach build up the faith of the church.
5 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, kterýž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky mluví, leč by také vykládal, aby se vzdělávala církev.
Now I want you all to speak in “tongues,” but much more I wish that you should preach. A preacher is worth more than one who speaks in “tongues,” unless they interprets their words, so that the faith of the church may be built up.
6 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?
This being so, friends, what good will I do you, if I come to you and speak in “tongues,” unless my words convey some revelation, or knowledge, or take the form of preaching or teaching?
7 Však i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka neb harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, aneb na harfu hrá?
Even with inanimate things, such as a flute or a harp, though they produce sounds, yet unless the notes are quite distinct, how can the tune played on the flute or the harp be recognised?
8 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?
If the bugle sounds a doubtful call, who will prepare for battle?
9 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.
And so with you; unless, in using the gift of “tongues,” you utter intelligible words, how can what you say be understood? You will be speaking to the winds!
10 Tak mnoho, (jakž vidíme, ) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.
There are, for instance, a certain number of different languages in the world, and not one of them fails to convey meaning.
11 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, kdož mluví, bude mi cizozemec.
If, however, I do not happen to know the language, I will be a foreigner to those who speak it, and they will be foreigners to me.
12 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.
And so with you; since you are striving for spiritual gifts, be eager to excel in such as will build up the faith of the church.
13 A protož, kdož mluví jazykem, modl se, aby mohl vykládati.
Therefore anyone who, when speaking, uses the gift of “tongues” should pray for ability to interpret them.
14 Nebo modlím-liť se jazykem, duch můj se modlí, ale mysl má bez užitku jest.
If, when praying, I use the gift of “tongues,” my spirit indeed prays, but my mind is a blank.
15 Což tedy jest? Modliti se budu duchem a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem, a plésati budu i myslí.
What, then, is my conclusion? Simply this – I will pray with my spirit, but with my mind as well; I will sing with my spirit, but with my mind as well.
16 Nebo kdybys dobrořečil duchem, kterakž ten, kterýž prostý člověk jest, k tvému díků činění řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?
If you bless God with your spirit only, how can people in the congregation who are without your gift say “Amen” to your thanksgiving? They do not know what you are saying!
17 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.
Your thanksgiving may be excellent, but the other is not helped by it.
18 Děkuji Bohu svému, že více než vy všickni jazyky mluvím;
Thank God, I use the gift of “tongues” more than any of you.
19 Ale v zboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem.
But at a meeting of the church I would rather speak five words with my mind, and so teach others, than ten thousand words when using the gift of “tongues.”
20 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.
My friends, do not show yourselves children in understanding. In wickedness be infants, but in understanding show yourselves adults.
21 Psáno jest v zákoně: Protož rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a aniž tak mne slyšeti budou, praví Pán.
It is said in the Law – “In strange tongues and by the lips of strangers will I speak to this people, but even then they will not listen to me, says the Lord.”
22 A tak jazykové jsou za div ne těm, kteříž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.
Therefore the gift of the “tongues” is intended as a sign, not for those who believe in Christ, but for those who do not, while the gift of preaching is intended as a sign, not for those who do not believe in Christ, but for those who do.
23 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?
So, when the whole church meets, if all present use the gift of “tongues,” and some people who are without the gift, or who are unbelievers, come in, will not they say that you are mad?
24 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by někdo nevěřící neb neučený, přemáhán by byl ode všech, a souzen ode všech.
While, if all those present use the gift of preaching, and an unbeliever, or someone without the gift, comes in, they are convinced of their sinfulness by them all, they are called to account by them all;
25 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.
the secrets of their heart are revealed, and then, throwing themselves on their face, they will worship God, and declare “God is indeed among you!”
26 Což tedy, bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.
What do I suggest, then, friends? Whenever you meet for worship, each of you comes, either with a hymn, or a lesson, or a revelation, or the gift of “tongues,” or the interpretation of them; let everything be directed to the building up of faith.
27 Buď že kdo jazykem mluví, tedy skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
If any of you use the gift of “tongues,” not more than two, or at the most three, should do so – each speaking in his turn – and someone should interpret them.
28 Pakli by nebylo vykladače, nechť mlčí v shromáždění, sám pak sobě nechažť mluví a Bohu.
If there is no one able to interpret what is said, they should remain silent at the meeting of the church, and speak to themselves and to God.
29 Proroci pak dva neb tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.
Of preachers two or three should speak, and the rest should weigh well what is said.
30 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.
But, if some revelation is made to another person as he sits there, the first speaker should stop.
31 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili, a všickni se potěšovali.
For you can all preach in turn, so that all may learn some lesson and all receive encouragement.
32 Duchovéť pak proroků prorokům poddání jsou.
(The spirit that moves the preachers is within the preachers’ control;
33 Neboť Bůh není původ neřádu, ale pokoje, jako i ve všech shromážděních svatých.
for God is not a God of disorder, but of peace.) This custom prevails in all the churches of Christ’s people.
34 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i zákon praví.
At the meetings of the church married women should remain silent, for they are not allowed to speak in public; they should take a subordinate place, as the Law itself directs.
35 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.
If they want information on any point, they should ask their husbands about it at home; for it is unbecoming for a married woman to speak at a meeting of the church.
36 Zdali od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?
What! Did God’s message to the world originate with you? Or did it find its way to none but you?
37 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem neb duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázaní Páně.
If anyone thinks that he has the gift of preaching or any other spiritual gift, he should recognise that what I am now saying to you is a command from the Lord.
38 Pakli kdo neví, nevěz.
Anyone who ignores it may be ignored.
39 A takž, bratří, snažte se o to, abyste prorokovali, a jazyky mluviti nezbraňujte.
Therefore, my friends, strive for the gift of preaching, and yet do not forbid speaking in “tongues.”
40 Všecko slušně a podlé řádu ať se děje.
Let everything be done in a proper and orderly manner.
