< Зәбур 143 >

1 Давут язған күй: — Пәрвәрдигар, дуайимни аңлиғайсән; Йелинишлиримға қулақ салғайсән; Һәқиқәт-садақитиңдә һәм һәққанийитиңдә маңа җавап бәргәйсән.
A Melody of David. O Yahweh, hear my prayer, Give ear to my supplications, In thy faithfulness, answer me, in thy righteousness.
2 Өз қулуңни сораққа тартишқа турмиғайсән; Чүнки нәзириңдә тирикләрниң һеч бири һәққаний испатланмайду.
Do not then enter into judgment with thy servant, for no one living, can appear just before thee.
3 Чүнки дүшмән җенимға зиянкәшлик қилмақта, У һаятимни дәпсәндә қилди; Мени худди өлгили узун болғанлардәк, Қараңғу җайларда турушқа мәҗбур қилиду.
For an enemy hath pursued my soul, hath crushed, to the earth, my life, hath made me dwell in dark places, like the ancient dead.
4 Шуңа роһум ичимдә түгишәй дәп қалди; Ичимдә қәлбим сунди.
Therefore hath my spirit, fainted concerning myself, Within me, hath, my heart, been confounded.
5 Мән қедимки күнләрни әсләймән; Сениң барлиқ қилғанлириң үстидә сеғинип ойлинимән; Қоллириң ишлигәнлирини хиялимдин өткүзимән.
I have remembered the days of aforetime, I have talked with myself of every deed of thine, Of the work of thy hands, I would speak:
6 Қоллиримни Саңа қарап созуп интилимән; Җеним чаңқиған зиминдәк Саңа тәшнадур. (Селаһ)
I have spread out my hands unto thee, My soul, is as a thirsty land, for thee. (Selah)
7 Маңа тездин җавап бәргәйсән, и Пәрвәрдигар; Роһум һалидин кетиду; Дидариңни мәндин йошурмиғайсән; Болмиса мән һаңға чүшидиғанлардәк болимән.
Speedily answer me, O Yahweh, My spirit faileth, —Do not hide thy face from me, or I shall be made like unto them who go down into the pit.
8 Меһир-муһәббитиңни таң сәһәрдә аңлатқайсән; Чүнки таянғиним Сән; Меңишим керәк болған йолни маңа билдүргәйсән; Чүнки җеним Саңа тәлмүрүп қарайду;
Let me hear, in the morning, thy lovingkindness, for, in thee, have, I trusted, —Let me know the way in which I should walk, for, unto thee, have I uplifted my soul.
9 Мени қутулдурғайсән, и Пәрвәрдигар, дүшмәнлиримдин; Башпанаһ издәп Сениң йениңға қачимән.
Rescue me from my foes, O Yahweh, Unto thee, have I come seeking refuge.
10 Өз ирадәңгә әмәл қилишимқа мени үгәткәйсән; Чүнки Сән мениң Худайимдурсән; Сениң меһриван Роһуң мени түптүз зиминда йетәклигәй;
Teach me to do thy good pleasure, for, thou, art my God, —Thy spirit, is good, thou wilt set me down to rest in a level land.
11 Өз нам-шөһритиң үчүн мени җанландурғайсән, и Пәрвәрдигар; Өз һәққанийитиңдә җенимни аваричиликтин азат қилғайсән.
For the sake of thy Name, O Yahweh, wilt thou give unto me life, In thy righteousness, wilt thou bring forth, out of distress, my soul;
12 Һәм меһри-шәпқитиңдә дүшмәнлиримни үзүп ташливәткәйсән; Җенимни хар қилғанларниң һәммисини һалак қилғайсән; Чүнки мән Сениң қулуңдурмән.
And, in thy lovingkindness, wilt thou exterminate my foes, —and destroy all the adversaries of my soul, because, I, am thy servant.

< Зәбур 143 >