< Зәбур 108 >

1 Давутниң күй-нахшиси: — Ирадәм чиң, и Худа, ирадәм чиң; Мән мәдһийә нахшилирини ейтип, Бәрһәқ, Сени күйләймән, пүтүн роһум билән!
Ko e Hiva pe ko e Saame ʻa Tevita. ‌ʻE ʻOtua, kuo maʻu hoku loto; te u hiva mo ʻatu ʻae fakamālō ʻaki hoku nāunau.
2 И нәғмә-сазлирим, ойған! Мән сәһәр қуяшиниму ойғитимән!
Ke ʻā hake ʻae saliteli mo e haʻape: te u ʻa hengihengi hake pe au.
3 Хәлиқ-милләтләр арисида Сени улуқлаймән, и Пәрвәрдигар; Әлләр арисида Сени күйләймән!
‌ʻE Sihova, te u fakamālō kiate koe ʻi he ʻao ʻoe kakai: pea te u hiva fakamālō kiate koe ʻi he ngaahi puleʻanga.
4 Чүнки өзгәрмәс муһәббитиң әршләргә йәткидәк улуқтур; Һәқиқитиң булутларға тақашти.
He ʻoku lahi hoʻo ʻaloʻofa ʻo māʻolunga hake ʻi he ngaahi langi: mo hoʻo moʻoni ʻoku aʻu atu ki he ngaahi ʻao.
5 И Худа, шан-шөһритиң әршләрдин жуқури улуқланғай, Шан-шәривиң йәр йүзини қаплиғай!
‌ʻE ʻOtua, ke māʻolunga lahi hake koe ʻi he ngaahi langi: pea ke māʻolunga hake ho nāunau ʻi māmani kotoa pē;
6 Өз сөйгәнлириңниң ниҗатлиқ тепиши үчүн, Оң қолуң билән қутқузғайсән, Дуайимни иҗабәт қилғайсән.
Koeʻuhi ke hao ʻaia ʻoku ke ʻofa ai ke ke fakamoʻui ʻaki ho nima toʻomataʻu, ʻo talia au.
7 Худа Өз пак-муқәддәслигидә шундақ дегән: — «Мән тәнтәнә қилимән, Мән Шәкәм диярини бөлүп беримән, Суккот вадисини [тәқсим қилишқа] өлчәймән.
Kuo folofola ʻae ʻOtua ʻi heʻene māʻoniʻoni; te u fiefia, “Te u vaeua ʻa Sikemi, ʻo fuofua ʻae luo ʻo Sukote.
8 Гилеад Маңа мәнсуптур, Манассәһму Маңа мәнсуптур; Әфраим болса бешимдики дубулғамдур, Йәһуда Мениң әмир-пәрман чиқарғучимдур;
‌ʻOku ʻoʻoku ʻa Kiliati; ʻoku ʻoʻoku mo Manase; ko hono mālohi foki ʻo hoku ʻulu ʻa ʻIfalemi; ko ʻeku fai fono ʻa Siuta.
9 Моаб Мениң жуюнуш җавурумдур; Едомға чоруғумни ташлаймән; Мән Филистийә үстидин тәнтәнә қилимән!».
Ko ʻeku ipu kaukauʻanga ʻa Moape; te u lī hoku topuvaʻe ki ʻolunga ki ʻItomi; te u vikiviki koeʻuhi ko Filisitia.”
10 Ким Мени бу мустәһкәм шәһәргә башлап кирәлисун? Ким Мени Едомға елип баралисун?
Ko hai te ne ʻomi au ki he kolo mālohi? Ko hai te ne aʻutaki au ki ʻItomi?
11 И Худа, Сән бизни растинла чәткә қақтиңму? Қошунлиримиз билән биллә җәңгә чиқмамсән?
‌ʻE ʻOtua, ʻe ʻikai, te ke fai ia, ʻa koe kuo ke liʻaki ʻakimautolu? Pea ʻikai te ke ʻalu atu, ʻE ʻOtua, mo ʻemau ngaahi kautau?
12 Бизни зулумлардин қутулушқа ярдәмләшкәйсән, Чүнки инсанниң ярдими бекардур!
Ke ke tuku kiate kimautolu ʻae tokoni ʻi he mamahi: he ʻoku taʻeʻaonga ʻae tokoni ʻae tangata.
13 Худа арқилиқ биз чоқум батурлуқ көрситимиз; Бизгә зулум қилғучиларни чәйлигүчи дәл У Өзидур!
Ko e meʻa ʻi he ʻOtua te tau fai mālohi ai: he ko ia ia te ne malaki hifo hotau ngaahi fili.

< Зәбур 108 >