< San Lucas 24 >

1 Y EL primer [día] de la semana, muy de mañana, vinieron al sepulcro, trayendo las [drogas] aromáticas que habían aparejado, y algunas [otras mujeres] con ellas.
Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
2 Y hallaron la piedra revuelta del sepulcro.
I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3 Y entrando, no hallaron el cuerpo del Señor Jesús.
A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
4 Y aconteció, que estando ellas espantadas de esto, he aquí se pararon junto á ellas dos varones con vestiduras resplandecientes;
I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.
5 Y como tuviesen ellas temor, y bajasen el rostro á tierra, les dijeron: ¿Por qué buscáis entre los muertos al que vive?
Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
6 No está aquí, mas ha resucitado: acordaos de lo que os habló, cuando aun estaba en Galilea,
Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7 Diciendo: Es menester que el Hijo del hombre sea entregado en manos de hombres pecadores, y que sea crucificado, y resucite al tercer día.
Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
8 Entonces ellas se acordaron de sus palabras,
I rozpomenuly se na slova jeho.
9 Y volviendo del sepulcro, dieron nuevas de todas estas cosas á los once, y á todos los demás.
A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
10 Y eran María Magdalena, y Juana, y María [madre] de Jacobo, y las demás con ellas, las que dijeron estas cosas á los apóstoles.
Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11 Mas á ellos les parecían como locura las palabras de ellas, y no las creyeron.
Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12 Pero levantándose Pedro, corrió al sepulcro: y como miró dentro, vió solos los lienzos echados; y se fué maravillándose de lo que había sucedido.
Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13 Y he aquí, dos de ellos iban el mismo día á una aldea que estaba de Jerusalem sesenta estadios, llamada Emmaús.
A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14 E iban hablando entre sí de todas aquellas cosas que habían acaecido.
A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15 Y aconteció que yendo hablando entre sí, y preguntándose el uno al otro, el mismo Jesús se llegó, é iba con ellos juntamente.
I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
16 Mas los ojos de ellos estaban embargados, para que no le conociesen.
Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17 Y díjoles: ¿Qué pláticas son estas que tratáis entre vosotros andando, y estáis tristes?
I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
18 Y respondiendo el uno, que se llamaba Cleofas, le dijo: ¿Tú sólo peregrino eres en Jerusalem, y no has sabido las cosas que en ella han acontecido estos días?
A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19 Entonces él les dijo: ¿Qué cosas? Y ellos le dijeron: De Jesús Nazareno, el cual fué varón profeta, poderoso en obra y en palabra delante de Dios y de todo el pueblo;
Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20 Y cómo le entregaron los príncipes de los sacerdotes y nuestros príncipes á condenación de muerte, y le crucificaron.
Totiž kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21 Mas nosotros esperábamos que él era el que había de redimir á Israel: y ahora sobre todo esto, hoy es el tercer día que esto ha acontecido.
My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22 Aunque también unas mujeres de los nuestros nos han espantado, las cuales antes del día fueron al sepulcro:
Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
23 Y no hallando su cuerpo, vinieron diciendo que también habían visto visión de ángeles, los cuales dijeron que él vive.
A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
24 Y fueron algunos de los nuestros al sepulcro, y hallaron así como las mujeres habían dicho; mas á él no le vieron.
I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25 Entonces él les dijo: ¡Oh insensatos, y tardos de corazón para creer todo lo que los profetas han dicho!
Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
26 ¿No era necesario que el Cristo padeciera estas cosas, y que entrara en su gloria?
Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
27 Y comenzando desde Moisés, y de todos los profetas, declarábales en todas las Escrituras lo que de él decían.
A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28 Y llegaron á la aldea á donde iban: y él hizo como que iba más lejos.
I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29 Mas ellos le detuvieron por fuerza, diciendo: Quédate con nosotros, porque se hace tarde, y el día ya ha declinado. Entró pues á estarse con ellos.
Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30 Y aconteció, que estando sentado con ellos á la mesa, tomando el pan, bendijo, y partió, y dióles.
I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31 Entonces fueron abiertos los ojos de ellos, y le conocieron; mas él se desapareció de los ojos de ellos.
I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
32 Y decían el uno al otro: ¿No ardía nuestro corazón en nosotros, mientras nos hablaba en el camino, y cuando nos abría las Escrituras?
I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
33 Y levantándose en la misma hora, tornáronse á Jerusalem, y hallaron á los once reunidos, y á los que estaban con ellos.
A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34 Que decían: Ha resucitado el Señor verdaderamente, y ha aparecido á Simón.
Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35 Entonces ellos contaban las cosas que [les habían acontecido] en el camino, y cómo había sido conocido de ellos al partir el pan.
I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36 Y entre tanto que ellos hablaban estas cosas, él se puso en medio de ellos, y les dijo: Paz á vosotros.
A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37 Entonces ellos espantados y asombrados, pensaban que veían espíritu.
Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38 Mas él les dice: ¿Por qué estáis turbados, y suben pensamientos á vuestros corazones?
I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
39 Mirad mis manos y mis pies, que yo mismo soy: palpad, y ved; que el espíritu ni tiene carne ni huesos, como veis que yo tengo.
Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40 Y en diciendo esto, les mostró las manos y los pies.
A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41 Y no creyéndolo aún ellos de gozo, y maravillados, díjoles: ¿Tenéis aquí algo de comer?
Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
42 Entonces ellos le presentaron parte de un pez asado, y un panal de miel.
A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43 Y él tomó, y comió delante de ellos.
A vzav, pojedl před nimi,
44 Y él les dijo: Estas son las palabras que os hablé, estando aún con vosotros: que era necesario que se cumpliesen todas las cosas que están escritas de mí en la ley de Moisés, y en los profetas, y en los salmos.
A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
45 Entonces les abrió el sentido, para que entendiesen las Escrituras;
Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
46 Y díjoles: Así está escrito, y así fué necesario que el Cristo padeciese, y resucitase de los muertos al tercer día;
A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47 Y que se predicase en su nombre el arrepentimiento y la remisión de pecados en todas las naciones, comenzando de Jerusalem.
A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48 Y vosotros sois testigos de estas cosas.
Vy pak jste svědkové toho.
49 Y he aquí, yo enviaré la promesa de mi Padre sobre vosotros: mas vosotros asentad en la ciudad de Jerusalem, hasta que seáis investidos de potencia de lo alto.
A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50 Y sacólos fuera hasta Bethania, y alzando sus manos, los bendijo.
I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51 Y aconteció que bendiciéndolos, se fué de ellos; y era llevado arriba al cielo.
I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52 Y ellos, después de haberle adorado, se volvieron á Jerusalem con gran gozo;
A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53 Y estaban siempre en el templo, alabando y bendiciendo á Dios. Amén.
A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

< San Lucas 24 >