< 2 Corintios 6 >

1 Y ASÍ [nosotros], [como] ayudadores juntamente [con él], [os] exhortamos también á que no recibáis en vano la gracia de Dios,
Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,
2 (Porque dice: En tiempo aceptable te he oído, y en día de salud te he socorrido: he aquí ahora el tiempo aceptable; he aquí ahora el día de salud: )
(Neboť praví: V čas příhodný uslyšel jsem tě, a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)
3 No dando á nadie ningún escándalo, porque el ministerio nuestro no sea vituperado:
Žádného nedávajíce v ničemž pohoršení, aby bylo bez ouhony přisluhování,
4 Antes habiéndonos en todas cosas como ministros de Dios, en mucha paciencia, en tribulaciones, en necesidades, en angustias;
Ale ve všem se chovajíce jako Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,
5 En azotes, en cárceles, en alborotos, en trabajos, en vigilias, en ayunos;
V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech,
6 En castidad, en ciencia, en longanimidad, en bondad, en Espíritu Santo, en amor no fingido;
V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,
7 En palabra de verdad, en potencia de Dios, en armas de justicia á diestro y á siniestro;
V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti na pravo i na levo,
8 Por honra y por deshonra, por infamia y por buena fama; como engañadores, mas hombres de verdad;
Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jako bludní, a jsouce pravdomluvní,
9 Como ignorados, mas conocidos; como muriendo, mas he aquí vivimos; como castigados, mas no muertos;
Jako neznámí, a jsouce známí, jako umírající, a aj, živi jsme, jako potrestaní, a nezmordovaní,
10 Como doloridos, mas siempre gozosos; como pobres, mas enriqueciendo á muchos; como no teniendo nada, mas poseyéndolo todo.
Jako smutní, a však se vždycky radujíce, jako chudí, však mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, a však všemi věcmi vládnouce.
11 Nuestra boca está abierta á vosotros, oh Corintios: nuestro corazón es ensanchado.
Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.
12 No estáis estrechos en nosotros, mas estáis estrechos en vuestras propias entrañas.
Nejste v nás ssouženi, než ssouženi jste v střevách svých.
13 Pues, para corresponder al propio modo (como á hijos hablo), ensanchaos también vosotros.
O takovéžť pak odměně jakožto synům pravím: Rozšiřtež se i vy.
14 No os juntéis en yugo con los infieles: porque ¿qué compañía tiene la justicia con la injusticia? ¿y qué comunión la luz con las tinieblas?
Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?
15 ¿Y qué concordia Cristo con Belial? ¿ó qué parte el fiel con el infiel?
A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným?
16 ¿Y qué concierto el templo de Dios con los ídolos? porque vosotros sois el templo del Dios viviente, como Dios dijo: Habitaré y andaré en ellos; y seré el Dios de ellos, y ellos serán mi pueblo.
A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
17 Por lo cual salid de en medio de ellos, y apartaos, dice el Señor, y no toquéis lo inmundo; y yo os recibiré,
A protož vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.
18 Y seré á vosotros Padre, y vosotros me seréis á mí hijos é hijas, dice el Señor Todopoderoso.
A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.

< 2 Corintios 6 >