Salmos 49

1 Oíd esto todos los pueblos: escuchád todos los habitadores del mundo:

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

2 Así los hijos de los hombres como los hijos de los varones: juntamente el rico y el pobre.

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

3 Mi boca hablará sabidurías: y el pensamiento de mi corazón inteligencias.

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

4 Acomodaré a ejemplos mi oído: declararé con la arpa mi enigma.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

5 ¿Por qué temeré en los días de adversidad, cuando la iniquidad de mis calcañares me cercará?

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

6 Los que confían en sus haciendas, y en la multitud de sus riquezas se jactan;

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

7 Ninguno redimiendo redimirá al hermano: ni dará a Dios su rescate.

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

8 Porque la redención de su alma es de gran precio: y no se hará jamás,

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

9 Que viva adelante para siempre: y nunca vea la sepultura.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

10 Porque se ve que los sabios mueren juntamente: el insensato y el ignorante perecen, y dejan a otros sus riquezas.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

11 En su íntimo piensan que sus casas son eternas: sus habitaciones para generación y generación: llamaron sus tierras de sus nombres.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

12 Mas el hombre no permanecerá en honra: es semejante a las bestias que mueren.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

13 Este es su camino, su locura: y sus descendientes corren por el dicho de ellos. (Selah)

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)

14 Como ovejas son puestos en la sepultura, la muerte los pastorea; y los rectos se enseñorearon de ellos por la mañana: y su apariencia se envejece en la sepultura de su morada. (Sheol h7585)

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)

15 Ciertamente Dios redimirá mi vida del poder de la sepultura, cuando me tomará. (Selah) (Sheol h7585)

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)

16 No temas cuando se enriquece alguno: cuando aumenta la gloria de su casa.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

17 Porque en su muerte no tomará nada: ni su gloria descenderá en pos de él.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

18 Porque mientras viviere, será su vida bendita: y tú serás loado cuando fueres bueno.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

19 El entrará a la generación de sus padres: para siempre no verán luz.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

20 El hombre en honra que no entiende, semejante es a las bestias que mueren.

Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.