Salmos 35

1 Pleitea, o! Jehová, con mis pleiteantes; pelea con mis peleadores.

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Echa mano al escudo y al pavés, y levántate en mi socorro.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Y saca la lanza, y cierra contra mis perseguidores; di a mi alma: Yo soy tu salud.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Y avergüéncense, y confúndanse los que buscan mi alma; vuelvan atrás, y sean avergonzados los que piensan mi mal.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Sean como el tamo delante del viento: y el ángel de Jehová el que rempuje.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 Sea su camino oscuridad y resbaladeros: y el ángel de Jehová el que los persiga.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Porque sin causa escondieron para mí el hoyo de su red: sin causa hicieron hoyo a mi alma.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Véngale el quebrantamiento que no sepa: y su red que escondió, le prenda: con quebrantamiento caiga en ella.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Y regocíjese mi alma en Jehová: y alégrese en su salud.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 Todos mis huesos dirán, Jehová, ¿quién como tú? Que escapas al afligido del más fuerte que él: y al pobre y menesteroso del que le roba.

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Levantáronse testigos falsos: lo que no sabía, me demandaron.

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 Volviéronme mal por bien, orfandad a mi alma.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Y yo, cuando ellos enfermaron, me vestí de saco: afligí con ayuno a mi alma, y mi oración se revolvía en mi seno.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Como por mi compañero, como por mi hermano andaba; como el que trae luto por su madre, enlutado me humillaba.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Y en mi cojera se alegraron, y se juntaron: juntáronse sobre mí entristecidos, y yo no lo entendía: me despedazaban, y no cesaban;

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 Con los lisonjeros escarnecedores de escarnio crujiendo sobre mí sus dientes.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Señor, ¿hasta cuándo verás? Haz volver mi alma de sus quebrantamientos, mi única de los leones.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Confesarte he en grande congregación: en pueblo fuerte te alabaré.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 No se alegren de mí mis enemigos sin porqué: ni los que me aborrecen sin causa, hagan del ojo.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Porque no hablan paz: y contra los mansos de la tierra piensan palabras engañosas.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Y ensancharon sobre mí su boca; dijeron: Hola, hola, nuestros ojos lo han visto.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Visto has, o! Jehová, no calles: Señor, no te alejes de mí.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Recuerda, y despierta para mi juicio, Dios mío, y Señor mío, para mi causa.

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Júzgame conforme a tu justicia, Jehová, Dios mío, y no se alegren de mí.

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 No digan en su corazón: Hola, nuestra alma. No digan: Deshecho le hemos.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Avergüéncense, y sean confundidos a una, los que se alegran de mi mal: vístanse de vergüenza y de confusión, los que se engrandecen contra mí.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Canten, y alégrense los que se huelgan de mi justicia; y digan siempre: Sea ensalzado Jehová, el que ama la paz de su siervo.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 Y mi lengua hablará de tu justicia; todo el día de tu loor.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.