Salmos 22

1 ¡Dios mío, Dios mío! ¿por qué me has dejado? ¿estás lejos de mi salud, de las palabras de mi gemido?

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2 Dios mío, clamo de día, y no oyes; y de noche, y no hay para mí silencio.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 Y tú, santo, habitante, alabanzas de Israel.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 En ti esperaron nuestros padres: esperaron, y los salvaste.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 Clamaron a ti, y fueron librados: esperaron en ti, y no se avergonzaron.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6 Y yo, gusano, y no varón: vergüenza de hombres y desecho del pueblo.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7 Todos los que me ven, escarnecen de mí: echan de los labios, menean la cabeza.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8 Remíte se a Jehová, líbrele, que le quiere bien.

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9 Empero tú eres el que me sacó del vientre: el que me haces esperar desde los pechos de mi madre.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10 Sobre ti estoy echado desde la matriz: desde el vientre de mi madre tú eres mi Dios.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11 No te alejes de mí, porque la angustia está cerca: porque no hay quien ayude.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 Rodeáronme muchos toros: fuertes toros de Basán me cercaron.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 Abrieron sobre mí su boca, como león que hace presa y que brama.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14 Como aguas me escurrí, y descoyuntáronse todos mis huesos: mi corazón fue como cera desliéndose en medio de mis entrañas.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15 Secóse como un tiesto mi vigor, y mi lengua se pegó a mis paladares: y en el polvo de la muerte me has puesto.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 Porque me rodearon perros: cercáronme cuadrilla de malignos: horadaron mis manos y mis pies.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 Contaría todos mis huesos: ellos miran, me consideran:

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 Partieron entre sí mis vestidos: y sobre mi ropa echaron suertes.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19 Mas tú, Jehová, no te alejes: fortaleza mía, apresúrate para mi socorro.

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20 Escapa de la espada mi alma; de poder del perro mi única.

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21 Sálvame de la boca del león: y de los cuernos de los unicornios óyeme.

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22 Contaré tu nombre a mis hermanos: en medio de la congregación te alabaré.

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23 Los que teméis a Jehová, alabádle; toda la simiente de Jacob, glorificádle; y teméd de él toda la simiente de Israel.

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 Porque no menospreció, ni abominó, la aflicción del pobre, ni escondió su rostro de él: y cuando clamó a él, le oyó.

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25 De ti será mi alabanza en la grande congregación: mis votos pagaré delante de los que le temen.

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26 Comerán los pobres, y hartarse han: alabarán a Jehová los que le buscan: vivirá vuestro corazón para siempre.

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27 Acordarse han, y volverse han a Jehová todos los términos de la tierra; y humillarse han delante de ti todas las familias de las gentes.

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28 Porque de Jehová es el reino: y él se enseñoreará de las naciones.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29 Comieron, y adoraron todos los gruesos de la tierra: delante de él se arrodillaron todos los que descienden al polvo: y sus almas no vivificaron.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30 La simiente le servirá: será contada a Jehová perpetuamente.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31 Vendrán, y anunciarán al pueblo que naciere, su justicia que él hizo.

Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.