Proverbios 4

1 Oíd hijos la enseñanza del padre; y estád atentos, para que sepáis inteligencia.

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

2 Porque os doy buen enseñamiento: no desamparéis mi ley.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

3 Porque yo fui hijo de mi padre, delicado y único delante de mi madre:

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

4 Y enseñábame, y me decía: Sustente mis razones tu corazón: guarda mis mandamientos, y vivirás.

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

5 Adquiere sabiduría, adquiere inteligencia: no te olvides, ni te apartes de las razones de mi boca.

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

6 No la dejes, y ella te guardará; ámala, y conservarte ha.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

7 Primeramente sabiduría: adquiere sabiduría, y ante toda tu posesión adquiere inteligencia.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

8 Engrandécela, y ella te engrandecerá; ella te honrará, cuando tú la hubieres abrazado.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

9 Dará a tu cabeza aumento de gracia: corona de hermosura te entregará.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

10 Oye, hijo mío, y recibe mis razones; y multiplicársete han años de vida.

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

11 Por el camino de la sabiduría te he encaminado; y por veredas derechas te he hecho andar.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

12 Cuando por ellas anduvieres, no se estrecharán tus pasos; y si corrieres, no tropezarás.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

13 Ten asida la instrucción, no la dejes: guárdala, porque ella es tu vida.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

14 No entres por la vereda de los impíos: ni vayas por el camino de los malos:

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

15 Desampárala; no pases por ella: apártate de ella, y pasa.

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

16 Porque no duermen, si no hicieren mal; y pierden su sueño, si no han hecho caer.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

17 Porque comen pan de maldad, y beben vino de robos.

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

18 Mas la vereda de los justos es como la luz del lucero: auméntase, y alumbra hasta que el día es perfecto.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

19 El camino de los impíos es como la oscuridad: no saben en qué tropiezan.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

20 Hijo mío, está atento a mis palabras; y a mis razones inclina tu oreja:

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

21 No se aparten de tus ojos: mas guárdalas en medio de tu corazón;

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

22 Porque son vida a los que las hallan; y medicina a toda su carne.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

23 Sobre toda cosa guardada, guarda tu corazón; porque de él mana la vida.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

24 Aparta de ti la perversidad de la boca; y la iniquidad de labios aleja de ti.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

25 Tus ojos miren lo recto; y tus párpados enderecen tu camino delante de ti.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

26 Pesa la vereda de tus pies; y todos tus caminos sean ordenados.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

27 No te apartes a diestra, ni a siniestra: aparta tu pie del mal.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.