< Lamentaciones 5 >

1 Acuérdate, o! Jehová, de lo que nos ha venido: vé, y mira nuestra vergüenza.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Nuestra heredad se ha vuelto a extraños, nuestras casas a forasteros.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Huérfanos somos sin padre: nuestras madres como viudas.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Nuestra agua bebemos por dinero, nuestra leña compramos por precio.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Sobre nuestra cerviz padecemos persecución; cansámosnos, y no hay para nosotros descanso.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 A Egipto dimos la mano, y al Asirio, para hartarnos de pan.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Nuestros padres pecaron, y son muertos; y nosotros llevamos sus castigos.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Siervos se enseñorearon de nosotros: no hubo quien nos librase de su mano.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Con el peligro de nuestras vidas traíamos nuestro pan delante de la espada del desierto.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Nuestros cueros se ennegrecieron como un horno a causa del ardor de la hambre.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Afligieron a las mujeres en Sión, a las vírgenes en las ciudades de Judá.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 A los príncipes colgaron con su mano: no reverenciaron los rostros de los viejos.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Llevaron los mozos a moler, y los muchachos desfallecieron en la leña.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Los ancianos cesaron de la puerta, los mancebos de sus canciones.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Cesó el gozo de nuestro corazón, nuestro corro se tornó en luto.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Cayó la corona de nuestra cabeza: ¡ay ahora de nosotros! porque pecamos.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Por esto fue entristecido nuestro corazón, por esto se entenebrecieron nuestros ojos.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Por el monte de Sión que es asolado, zorras andan en él.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Mas tú, Jehová, para siempre permanecerás: tu trono de generación en generación.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 ¿Por qué te olvidarás para siempre de nosotros? ¿dejarnos has por luengos días?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Vuélvenos, o! Jehová, a ti, y volvernos hemos: renueva nuestros días como al principio.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Porque desechando nos has desechado: háste airado contra nosotros en gran manera.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?

< Lamentaciones 5 >