< Juan 11 >

1 Estaba entonces enfermo un hombre llamado Lázaro, de Betania, la aldea de María y de Marta su hermana.
Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2 (Era María la que ungió al Señor con ungüento, y limpió sus pies con sus cabellos, cuyo hermano Lázaro estaba enfermo.)
(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3 Enviaron pues sus hermanas a él, diciendo: Señor, he aquí, el que amas está enfermo.
Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4 Y oyéndo lo Jesús, dijo: Esta enfermedad no es para muerte, sino por gloria de Dios, para que el Hijo de Dios sea glorificado por ella.
Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5 Y amaba Jesús a Marta, y a su hermana, y a Lázaro.
Měl velmi rád obě sestry i Lazara,
6 Como oyó, pues, que estaba enfermo, entonces a la verdad se quedó dos días en aquel lugar donde estaba.
ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7 Luego después de esto dijo a sus discípulos: Vamos a Judea otra vez.
Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8 Dícenle sus discípulos: Rabbi, ahora poco procuraban los Judíos apedrearte, ¿y vas otra vez allá?
Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9 Respondió Jesús: ¿No tiene el día doce horas? El que anduviere de día, no tropieza, porque ve la luz de este mundo.
„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc, “řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10 Mas el que anduviere de noche, tropieza, porque no hay luz en él.
Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11 Dicho esto, díceles después: Lázaro nuestro amigo duerme; mas voy a despertarle del sueño.
Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12 Dijéronle entonces sus discípulos: Señor, si duerme, bueno estará.
Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13 Mas esto decía Jesús de la muerte de él; y ellos pensaron que hablaba de dormir de sueño.
Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14 Entonces pues Jesús les dijo claramente: Lázaro es muerto;
Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15 Y huélgome por vosotros, que yo no haya estado allí, porque creáis; mas vamos a él.
a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16 Dijo entonces Tomás, el que se llama Dídimo, a sus condiscípulos: Vamos también nosotros, para que muramos con él.
Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17 Vino pues Jesús, y hallólo, que había cuatro días que estaba en el sepulcro.
Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18 Betania estaba cerca de Jerusalem como quince estadios.
Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19 Y muchos de los Judíos habían venido a Marta y a María, para consolarlas de su hermano.
a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20 Entonces Marta, como oyó que Jesús venía, le salió a recibir; mas María estaba sentada en casa.
Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma,
21 Entonces Marta dijo a Jesús: Señor, si hubieras estado aquí, mi hermano no hubiera muerto.
ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22 Mas sé que también ahora, todo lo que pidieres a Dios, te lo dará Dios.
Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23 Dícele Jesús: Resucitará tu hermano.
„Neboj se, “odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24 Marta le dice: Yo sé que resucitará en la resurrección en el día postrero.
25 Dícele Jesús: Yo soy la resurrección, y la vida: el que cree en mí, aunque esté muerto, vivirá;
Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí,
26 Y todo aquel que vive, y cree en mí no morirá eternamente. ¿Crees esto? (aiōn g165)
v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ (aiōn g165)
27 Ella le dice: Sí, Señor, yo he creído que tú eres el Cristo, el Hijo de Dios, que había de venir al mundo.
„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět, “odpověděla.
28 Y esto dicho, se fue, y llamó en secreto a María su hermana, diciendo: El Maestro está aquí, y te llama.
Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29 Ella, como lo oyó, se levanta prestamente, y viene a él.
Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30 (Porque aun no había llegado Jesús a la aldea, mas estaba en aquel lugar donde Marta le había salido a recibir.)
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31 Entonces los Judíos que estaban en casa con ella, y la consolaban, como vieron que María se había levantado prestamente, y había salido, la siguieron, diciendo: Va al sepulcro a llorar allí.
Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32 Mas María, como vino donde estaba Jesús, viéndole, derribóse a sus pies, diciéndole: Señor, si hubieras estado aquí, no hubiera muerto mi hermano.
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33 Jesús entonces como la vio llorando, y a los Judíos que habían venido juntamente con ella llorando, gimió en espíritu, y se turbó,
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34 Y dijo: ¿Dónde le pusisteis? Dícenle: Señor, ven, y lo verás.
Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti, “odpověděli.
35 Jesús lloraba.
Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36 Dijeron entonces los Judíos: ¡He aquí cómo le amaba!
„Podívejte, jak ho měl rád, “šeptali někteří mezi sebou.
37 Y algunos de ellos dijeron: ¿No podía éste, que abrió los ojos del ciego, hacer que éste no muriera?
Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38 Y Jesús, gimiendo otra vez en sí mismo, vino al sepulcro, que era una cueva, la cual tenía una piedra puesta encima.
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39 Dice Jesús: Quitád la piedra. Marta, la hermana del que había sido muerto, le dice: Señor, hiede ya; que es muerto de cuatro días.
„Odvalte ten kámen!“přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu, “namítla Marta.
40 Jesús le dice: ¿No te he dicho que si creyeres, verás la gloria de Dios?
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“podivil se Ježíš.
41 Entonces quitaron la piedra de donde el muerto había sido puesto; y Jesús, alzando los ojos arriba, dijo: Padre, gracias te doy porque me has oído.
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42 Y yo sabía que siempre me oyes; mas por causa del pueblo que está al rededor lo dije, para que crean que tú me has enviado.
Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43 Y habiendo dicho estas cosas, clamó a gran voz: Lázaro, ven fuera.
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44 Entonces el que había sido muerto, salió, atadas las manos y los pies con vendas; y su rostro estaba envuelto en un sudario. Díceles Jesús: Desatádle, y dejádle ir.
A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to, “přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45 Entonces muchos de los Judíos que habían venido a María, y habían visto lo que había hecho Jesús, creyeron en él.
Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46 Mas algunos de ellos fueron a los Fariseos, y les dijeron lo que Jesús había hecho.
Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47 Entonces los príncipes de los sacerdotes, y los Fariseos juntaron concilio, y decían: ¿Qué hacemos? porque este hombre hace muchos milagros.
Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48 Si le dejamos así, todos creerán en él; y vendrán los Romanos, y quitarán nuestro lugar y la nación.
Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49 Entonces Caifás, uno de ellos, sumo sacerdote de aquel año, les dijo: Vosotros no sabéis nada,
Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50 Ni consideráis que nos conviene que un hombre muera por el pueblo, y no que toda la nación se pierda.
Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51 Mas esto no lo dijo de sí mismo; sino que, como era el sumo sacerdote de aquel año, profetizó que Jesús había de morir por la nación;
Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52 Y no solamente por aquella nación, mas también para que juntase en uno a los hijos de Dios que estaban dispersos.
Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.
53 Así que desde aquel día consultaban juntos para matarle.
Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.
54 De manera que Jesús ya no andaba manifiestamente entre los Judíos; mas se fue de allí a la tierra que está junto al desierto, a una ciudad que se llama Efraím; y estábase allí con sus discípulos.
Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55 Y la pascua de los Judíos estaba cerca; y muchos de la tierra subieron a Jerusalem antes de la pascua para purificarse.
Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.
56 Y buscaban a Jesús, y hablaban los unos con los otros estando en el templo: ¿Qué os parece, que no vendrá a la fiesta?
Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57 Mas los príncipes de los sacerdotes y los Fariseos habían dado mandamiento, que si alguno supiese donde estuviera, que lo manifestase, para que le prendiesen.
Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.

< Juan 11 >