Job 4

1 Y respondió Elifaz el Temanita, y dijo:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Si probaremos a hablarte, serte ha molesto: ¿mas quién podrá detener las palabras?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 He aquí, tú enseñabas a muchos, y las manos flacas corroborabas.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Al que vacilaba, enderezaban tus palabras: y las rodillas de los que arrodillaban, esforzabas.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Mas ahora que a ti te ha venido esto, te es molesto: y cuando ha llegado hasta ti, te turbas.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 ¿Es este tu temor, tu confianza, tu esperanza, y la perfección de tus caminos?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Acuérdate ahora, ¿quién haya sido inocente, que se perdiese? ¿y en dónde los rectos han sido cortados?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Como yo he visto, que los que aran iniquidad, y siembran injuria, la siegan.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Perecen por el aliento de Dios, y por el espíritu de su furor son consumidos.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 El bramido del león, y la voz del león, y los dientes de los leoncillos son arrancados.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 El león viejo perece por falta de presa, y los hijos del león son esparcidos.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 El negocio también me era a mí oculto: mas mi oído ha entendido algo de ello.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 En imaginaciones de visiones nocturnas, cuando el sueño cae sobre los hombres,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Un espanto, y un temblor me sobrevino, que espantó todos mis huesos.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Y un espíritu pasó por delante de mí, que el pelo de mi carne se erizó.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Paróse una fantasma delante de mis ojos, cuyo rostro yo no conocí; y callando, oí que decía:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 ¿Si será el hombre más justo que Dios? ¿Si será el varón más limpio que el que le hizo?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 He aquí que en sus siervos no confía; y en sus ángeles puso locura:

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 ¿Cuánto más en los que habitan en casas de lodo, cuyo fundamento está en el polvo, y que serán quebrantados de la polilla?

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 De la mañana a la tarde son quebrantados, y se pierden para siempre, sin que haya quien lo eche de ver.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 ¿Su hermosura no se pierde con ellos mismos? muérense y no lo saben.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.