< Job 39 >

1 ¿Sabes tú el tiempo en qué paren las cabras monteses? ¿o miraste tú las ciervas, cuando están pariendo?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 ¿Contaste tú los meses de su preñez? ¿y sabes el tiempo cuando han de parir?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Como se encorvan, quebrantan sus hijos, pasan sus dolores:
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Como después sanan los hijos, crecen con el grano: salen, y nunca más vuelven a ellas.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 ¿Quién echó libre al asno montés? ¿y quién soltó sus ataduras?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Al cual yo puse casa en la soledad, y sus moradas en la tierra salada.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Ríese de la multitud de la ciudad: no oye las voces del pechero.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Lo oculto de los montes es su pasto, y anda buscando todo lo que está verde.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 ¿Querrá el unicornio servirte a ti, ni quedar a tu pesebre?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 ¿Atarás tú al unicornio con su coyunda para el surco? ¿labrará los valles en pos de ti?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 ¿Confiarás tú en él, por ser grande su fortaleza, y fiarás de él tu labor?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 ¿Fiarás de él que te tornará tu simiente, y que allegará en tu era?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 ¿Hiciste tú las alas alegres del avestruz: los cañones y la pluma de la cigüeña?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 La cual desampara en la tierra sus huevos, y sobre el polvo los calienta,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Y olvídase de que los pisará algún pie, y que los quebrará alguna bestia del campo.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Endurécese para con sus hijos, como si no fuesen suyos, no temiendo de que su trabajo haya sido en vano:
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Porque Dios la hizo olvidar de sabiduría, y no le dio inteligencia.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 A su tiempo se levanta en alto, y se burla del caballo, y del que sube en él.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 ¿Diste tú al caballo la fortaleza? ¿vestiste tú su cerviz de relincho?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 ¿Espantarle has tú como a alguna langosta, en cuya nariz hay fuerza para espantar?
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Escarba la tierra, alégrase en su fuerza, sale al encuentro de las armas:
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Hace burla del espanto, y no teme; ni vuelve el rostro delante de la espada.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Contra él suena la aljaba, el hierro de la lanza, y de la pica;
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Y él con ímpetu y furor escarba la tierra, y no estima el sonido de la bocina.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Entre las bocinas dice: ¡Ea! y desde lejos huele la batalla, el estruendo de los príncipes, y el clamor.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 ¿Vuela el gavilán por tu industria, y extiende sus alas hacia el mediodía?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 ¿Enaltécese el águila por tu mandamiento, y pone en alto su nido:
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Habita, y está en la piedra en la cumbre del peñasco, y de la roca?
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Desde allí asecha la comida: sus ojos consideran muy lejos.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Y sus pollos tragan sangre; y adonde hubiere muertos, allí está.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.

< Job 39 >