< Eclesiastés 7 >

1 Mejor es la buena fama que el buen ungüento; y el día de la muerte, que el día del nacer mismo.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Mejor es ir a la casa del luto que a la casa del convite; porque es el fin de todos los hombres; y el que vive, lo pondrá en su corazón.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Mejor es el enojo que la risa; porque con la tristeza del rostro se enmendará el corazón.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 El corazón de los sabios, en la casa del luto: mas el corazón de los insensatos, en la casa del placer.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Mejor es oír la reprensión del sabio, que la canción de los insensatos.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 Porque la risa del insensato es como el estrépito de las espinas debajo de la olla; y también esto es vanidad.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Ciertamente el agravio hace enloquecer al sabio; y el presente corrompe el corazón.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Mejor es el fin del negocio, que su principio: mejor es el sufrido de espíritu, que el altivo de espíritu.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 No te apresures en tu espíritu a enojarte; porque la ira en el seno de los insensatos reposa.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Nunca digas: ¿Qué es la causa que los tiempos pasados fueron mejores que estos? Porque nunca de esto preguntarás con sabiduría.
Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Buena es la ciencia con herencia; y más a los que ven el sol:
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Porque en la sombra de la ciencia, y en la sombra del dinero reposa el hombre; mas la sabiduría excede, en que da vida a sus poseedores.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Mira la obra de Dios; porque ¿quién podrá enderezar el que él torció?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 En el día del bien, está en el bien; y en el día del mal, vé. Dios también hizo esto delante de lo otro, porque el hombre no halle nada tras de él.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Todo lo ví en los días de mi vanidad. Justo hay, que perece por su justicia; e impío hay, que por su maldad alarga sus días.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 No seas justo mucho, ni seas demasiadamente sabio: ¿por qué te destruirás?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 No hagas mal mucho, ni seas insensato: ¿por qué morirás antes de tu tiempo?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Bueno es que tomes esto, y también de estotro no apartes tu mano; porque el que a Dios teme, saldrá con todo.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 La sabiduría esfuerza al sabio, más que diez poderosos príncipes, que sean en la ciudad.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Ciertamente no hay hombre justo en la tierra, que haga bien, y nunca peque.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Tampoco apliques tu corazón a todas las palabras que se hablaren; porque alguna vez no oigas a tu siervo, que dice mal de ti.
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 Porque tu corazón sabe, que tú también dijiste mal de otros muchas veces.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Todas estas cosas probé con sabiduría, diciendo: Hacerme he sabio: mas ella se alejó de mí.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Lejos está lo que fue; y lo profundo profundo ¿quién lo hallará?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Yo he rodeado, y mi corazón, por saber, y examinar, e inquirir la sabiduría, y la razón; y por saber la maldad de la insensatez, y el desvarío del error,
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 Y yo he hallado más amarga que la muerte la mujer: la cual es redes, y lazos su corazón: sus manos, ligaduras. El bueno delante de Dios escapará de ella: mas el pecador será preso en ella.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Mira, esto he hallado, dice el Predicador, mirando las cosas una a una para hallar la razón:
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Lo cual mucho buscó mi alma, y no lo hallé: un hombre entre mil he hallado: mas mujer de todas estas nunca hallé.
Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Solamente, he aquí, esto hallé: que Dios hizo al hombre recto: mas ellos buscaron muchas cuentas.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.

< Eclesiastés 7 >