< Job 7 >

1 “¿No está el hombre obligado a trabajar en la tierra? ¿No son sus días como los de un asalariado?
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2 Como un siervo que desea fervientemente la sombra, como un asalariado que busca su salario,
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3 por lo que me hacen poseer meses de miseria, Las noches agotadoras están destinadas a mí.
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4 Cuando me acuesto, digo, “¿Cuándo me levantaré y se me pasará la noche? Doy vueltas en la cama hasta el amanecer.
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5 Mi carne está vestida de gusanos y terrones de polvo. Mi piel se cierra y vuelve a brotar.
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6 Mis días son más rápidos que la lanzadera de un tejedor, y se gastan sin esperanza.
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7 Oh, recuerda que mi vida es un soplo. Mi ojo no verá más el bien.
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8 El ojo del que me ve no me verá más. Tus ojos estarán sobre mí, pero yo no lo estaré.
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
9 Como la nube se consume y se desvanece, por lo que el que desciende al Seol ya no subirá. (Sheol h7585)
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
10 No volverá más a su casa, ni su lugar lo conocerá más.
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11 “Por eso no me callaré. Hablaré con la angustia de mi espíritu. Me quejaré en la amargura de mi alma.
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12 ¿Soy un mar o un monstruo marino? ¿que pongas un guardia sobre mí?
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13 Cuando digo: “Mi cama me consolará. Mi sofá aliviará mi queja,’
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14 entonces me asustas con sueños y me aterra a través de visiones,
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15 para que mi alma elija el estrangulamiento, la muerte antes que mis huesos.
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16 Aborrezco mi vida. No quiero vivir para siempre. Dejadme en paz, pues mis días no son más que un soplo.
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17 ¿Qué es el hombre, para que lo engrandezcas? que debes poner tu mente en él,
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18 que lo visites todas las mañanas, y lo prueban a cada momento?
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19 ¿Hasta cuándo no mirarás hacia otro lado? ni me dejará en paz hasta que trague mi saliva?
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20 Si he pecado, ¿qué te hago a ti, vigilante de los hombres? Por qué me has puesto como marca para ti, ¿para que sea una carga para mí?
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21 ¿Por qué no perdonas mi desobediencia y quitas mi iniquidad? Por ahora me acostaré en el polvo. Me buscaréis con diligencia, pero no estaré”.
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.

< Job 7 >