Luka 18
1 Pravil jim je pa tudi priliko, kako je treba vsegdar moliti, in ne naveličati se,
Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:
2 Govoreč: Bil je v nekem mestu en sodnik, kteri se ni bal Boga, in se ni sramoval ljudî.
„V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.
3 Bila je pa v tem mestu neka vdova, in hodila je k njemu, govoreč: Maščuj me nad zopernikom mojim!
Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.
4 In dolgo časa ni hotel; po tem pa reče sam s seboj: Če se tudi Boga ne bojim, in se ne sramujem ljudî:
Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
5 Vendar za to, ker mi nadlego dela ta vdova, maščeval jo bom, da naposled ne pride in me ogluší.
ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
6 Pa reče Gospod: Slišite, kaj pravi nepravični sodnik!
Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
7 Bog pa, ali ne bo maščeval izvoljencev svojih, kteri vpijejo k njemu dan in noč, ako ravno jim odlaša?
Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
8 Pravim vam, da jih bo kmalu maščeval. Ali sin človečji, kedar pride, našel li bo vero na zemlji?
I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
9 Pové pa tudi nekterim, kteri so va-se zaupali, da so pravični, a druge so zaničevali, to priliko:
Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
10 Dva človeka sta šla gor v tempelj molit; eden je bil Farizej, a drugi mitar.
„Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.
11 Farizej se vstopi, in molil je sam s seboj to: Bog, zahvaljujem ti, da nisem kakor drugi ljudjé: razbojniki, krivičniki, prešestniki, ali kakor ta-le mitar.
Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.
12 Postim se dvakrat na teden, desetino dajem od vsega, kar imam.
Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘
13 A mitar je od daleč stal, in še očî ni hotel povzdigniti na nebo, nego trkal je na prsi svoje, govoreč: Bog, milostljiv mi bodi grešniku!
Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘“
14 Pravim vam: Ta je sešel opravičen na dom svoj, a ne on. Kajti vsak, kdor se povišuje, ponižal se bo; a kdor se ponižuje, povišal se bo.
Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
15 Donašali so pa k njemu tudi otročiče, da bi se jih dotikal; videč pa to učenci njegovi, zapreté jim.
Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
16 A Jezus jih pokliče, in reče: Pustite otročiče, naj dohajajo k meni in ne branite jim! kajti teh je kraljestvo Božje.
Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
17 Resnično vam pravim: Kdorkoli ne sprejme kraljestva Božjega kakor otrok, ne bo prišel va-nj.
kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
18 In vpraša ga en starešina, govoreč: Učenik dobri, kaj naj storim, da zadobóm večno življenje? (aiōnios g166)
Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ (aiōnios g166)
19 Jezus mu pa reče: Kaj me imenuješ dobrega? Nikdor ni dober, razen eden, Bog.
Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
20 Zapovedi znaš: Ne prešestvuj; ne ubijaj; ne kradi; ne pričaj po krivem; spoštúj Očeta svojega in mater svojo.
Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
21 On pa reče: Vse to sem izpolnil od mladosti svoje.
Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
22 Slišavši pa to Jezus, reče mu: Enega ti je še treba: prodaj vse, kar imaš, in razdaj ubogim, in imel boš zaklad na nebu; ter pridi, pojdi za menoj.
Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
23 On pa, slišavši to, postane zeló žalosten; kajti bil je silno bogat.
Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
24 Videvši ga pa Jezus, da je zeló žalosten postal, reče: Kako težko bodo, kteri imajo bogastvo, prišli v kraljestvo Božje!
Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
25 Laže je namreč priti kameli skozi igleno ušesce, nogo bogatemu vniti v kraljestvo Božje.
To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26 Pa rekó, kteri so to slišali: In kdo se more zveličati?
Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“
27 On pa reče: Kar je pri ljudéh nemogoče, mogoče je pri Bogu.
On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“
28 A Peter reče: Glej, mi smo zapustili vse, in šli smo za teboj.
Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“
29 On jim pa reče: Resnično vam pravim, da ni nikogar, kteri je zapustil dom, ali roditelje, ali brata, ali ženo, ali otroke, za voljo kraljestva Božjega:
Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.
31 Vzemši pa dvanajstere, reče jim: Glej, v Jeruzalem, gremo, in dopolnilo se bo vse kar so preroki napisali za sina človečjega.
Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.
32 Izročili ga bodo namreč poganom, in zasmehovali ga bodo in zasramovali, in pljuvali na-nj;
Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.
33 In bičali ga bodo, in po tem umorili; a tretji dan bo vstal.
Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“
34 In oni niso ničesar od tega umeli, in bila je ta beseda skrita pred njimi, in niso vedeli, kaj jim se je pravilo.
Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
35 Zgodí se pa, ko se je bližal Jerihi, sedel je en slepec kraj poti.
Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.
36 In slišavši ljudstvo, da gre mimo, vpraševal je, kaj bi to bilo.
Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.
37 In povedó mu: Jezus Nazarečan gre mimo.
Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.
38 Pa zavpije, govoreč: Jezus, sin Davidov, usmili se me?
Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“
39 In kteri so mimo šli, pretili so mu, naj umolkne; on je pa še bolj kričal: Sin Davidov, usmili se me!
Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“
40 Ustavivši se pa Jezus, ukaže, naj ga pripeljejo k njemu; in ko se približa, vpraša ga.
Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.
41 Govoreč: Kaj hočeš, naj ti storím? On pa reče: Gospod, da spregledam.
Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“
42 In Jezus mu reče: Spreglej! vera tvoja ti je pomogla.
Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“
43 In precej je spregledal, in šel je za njim, hvaleč Boga; in vse ljudstvo, ko je to videlo, dalo je Bogu hvalo.
V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
